Vyrůstala jsem v hudbymilovné rodině. Žádná oslava, žádné setkání přátel se neobešlo bez toho, abychom si spolu nezazpívali. Když jsme byli se sestrou malé a rodiče večer odešli do kina, divadla nebo na tancovačku, děda nám večer na dobrou noc zpíval, dokud jsme neusnuly. Vládl sytým zvučným tenorem a rád zpíval dlouhé táhlé písně, kde jeho přednes vynikl.Zpíval si při práci doma, na zahradě, všude, takže sousedé si také „užili“ . Píseň Měl jsem rád růži bílou zapěl lépe než samotný Chladil. Moje rané dětství je spojeno s písní „okolo Súče“. Dříve než doznělo, jak bude dívka šidit chlapce, spaly jsme hlubokým spánkem. Láska k lidové písni však byla zaseta.
V našem městě existoval symfonický orchestr Lípa a táta v něm hrál druhé housle. Proto jsem již od svých 10 let navštěvovala a pod jeho vedením i poslouchala koncerty vážné hudby a žádnou akci tohoto orchestru jsme nevynechali. Pamatuji se, že po poslechu symfonické básně Vltava jsem do rána nespala, protože jsem nedokázala zpracovat tak silné dojmy. Melodické a majestátní tóny Vltavy ve mně dodnes vzbuzují velmi silné emoce, ať už je slyším v jakémkoliv podání. Třeba takto:
Měla jsem nesmírné štěstí, že jsem svá teenagerská léta prožila v šedesátých letech, kdy k nám ve větší míře začala pronikat zahraniční muzika. Celou naši generaci i generaci následující ovlivnili Beatles a květinové děti. Když jsem poprvé slyšela Janis Joplin a její „Cry baby“, doslova mě to uzemnilo.
Také naše hudební scéna v té době byla na velmi vysoké úrovni. Golden Kids, Přenosilová, a hlavně beatová scéna a můj tehdejší idol - Karel Kahovec.
Počátkem sedmdesátých let vydal Gramofonový klub, jehož jsem byla členkou, trojalbum s názvem Semafor. Jistě nemusím dále popisovat obsah, raději zveřejním svoji oblíbenou písničku ze samého počátku činnosti tohoto divadla. Věřili byste, že text k ní napsal sám W. Shakespare ? Je to část jeho Sonetu č. 51.
V době normalizace s nástupem cenzury, kdy řada zpěváků měla pozastavenou či zakázanou činnost, se přesto podařilo některým kapelám natočit zajímavé LP desky. Vladimír Mišík, Radim Hladík, Pavol Hammeľ, to byli tahouni kvalitní muziky. Poslechněte si se mnou píseň Variace na renesanční téma na text Václava Hraběte.
Hudba osmdesátých let mě příliš nezaujala, alespoň si na žádnou píseň z té doby, která by mne oslnila, nevzpomínám. Snad Arakain, a i ten vydal svůj hit „Dívka s perlami ve vlasech“ až počátkem devadesátých let. Ta ovšem stála za to.
Nevím, zda jsou to opravdu ty moje nej… písně, mám jich hodně, které mám ráda, a záleží na momentální náladě, či příležitosti, které mám chuť si poslechnout, a myslím, že kdybych tentýž článek sestavovala za měsíc, byly by asi ukázky jiné. Ale určitě bych i za měsíc, dva, za rok i více let zařadila některou z písní vizionáře Karla Kryla .Proto jsem na závěr vybrala tu, která je právě v současné době velmi aktuální.