Ukrajinské střípky

Jarmilko, na Ukrajině jsem nikdy nebyla, tak jsem si ráda přečetla Tvoje zážitky z návštěvy této země.

Díky za zážitky z putování po zemi, nyní tak těžce zkoušené.

Na Ukrajině jsem byla na vlakovém zájezdu v r. 1974. Bylo to moc zajímavé. Zastavovali jsme ve Lvově, Simferopolu, Oděse a Kyjevě. Tenkrát to byla velice chudá země jako celé SSSR. Kdybychom neměli zajištěné jídlo, tak bychom byli o hladu, protože se nedalo nic koupit.

Na Západní Ukrajinu jsem jezdila hlavně abych poznala zemi mých předků. Ti přišli v 19 století z oblasti Haliče do Čech. Halič v té době byla součástí Rakouska-Uherska. Mnoho obyvatel židovského původu skončilo v II.sv.válce ve vyhlazovacích táborech. Dnes v oblasti Mukačeva, Lvova a dalších měst žije jen malá židovská komunita. Ti kteří přežili holocaust odešli většinou do Státu Izrael či do jiných zemí.

Na Ukrajině jsme byli s manželem dvakrát. Během naší první cesty jsme zamířili do Rachova, kde jsme měli v plánu navštívit naše známé. V okolí města, které je obklopeno malebnou horskou krajinou, jsme chodili na vycházky. Druhým místem, které jsme na Ukrajině navštívili, byla Oděsa. Tam jsme si udělali jednodenní výlet z moldavského Kišiněva. Pamatuji si, že v Oděse panovala zajímavá přímořská atmosféra. Prošli jsme se přístavem a také po tzv. Potěmkinových schodech, které se objevily ve filmu Sergeje Ejzenštejna "Křižník Potěmkin".

Na Ukrajině jsem nebyla, ale se spoustou Ukrajinců jsem pracovala u jednoho stroje a některé jsem zaučovala je obsluhovat. Mnohdy jsem použila i ruská slova, která mě zůstala v paměti ze školy a sami se divili, že si je pamatuji. Měla jsem je ráda, sleduji jejich FB profily, mnohé mám ve svých přátelích. Jejich zemi přeji brzký míra normální život bez chrastění zbraní. Moc jim držím pěsti, aby mír byl na Ukrajině co nejdříve

Ukrajinu znám jen z literatury. Ale dcera tam byla na pobytovém zájezdu a moc se jí tam líbilo. Doufejme, že to tato tak těžce zkoušená zem vydrží a začne tam opět normální život a ne vláda oligarchů a peněz.

Oprava: nejela

Od Lvova z malého města Berestečko pochází moje matka a babička spolu se čtyřmi tetami. Přišli do Vroutku po válce. A teď štafetu převzala dcera, její přítel je Ukrajinec, ale má české občanství. Jsou tu celá rodina a je s nimi legrace. Já osobně bych tam nikdy neměla.

Ukrajina je krásná ale chudá zem. Mladí lidé odcházeli za prací do ciziny. Infrastruktura na špatné úrovni. Byli jsme ale v oblasti, kde Francouzi nebo Italové vybudovali lyžařské středisko Bukovel a v jeho okolí pořádné cesty. Ráda vzpomínám na těch deset dnů, které jsem strávili v Jasini uprostřed nádherných hor. Na zpátecní cestě jsme navštívili Mukačevo.