Před více než dvaceti lety jsem pravidelně přispívala do společenského magazínu XANTYPA. Na různých akcích jsem se potkávala se sympatickým kolegou, na rozdíl ode mne významným novinářem a spisovatelem, který pendloval mezi Prahou a Londýnem. Po útoku 11. září 2001 vyšel v XANTYPĚ jeho fejeton pod názvem „Dívčí válka“, který mě natolik zaujal, že jsem si ho uložila do počítače, abych ho měla jednou pro vždy po ruce. Mám silný pocit, že právě nastal čas si ho připomenout. Jeho autor Benjamin Kuras za ta léta sice trochu zestárnul, ale k ženám byl vždycky velmi galantní. Posuďte sami…
„Tak už je konečně nejvyšší čas, aby ženské převzaly vládu nad světem, než ho mužští roztřískají na cimprcampr…
A nejvyšší čas, to znamená opravdu nejvyšší čas, ne v hodině jedenácté, ale pár vteřin před dvanáctou, o moc víc nám nezbývá. Jak to udělat, to vám, děvčata, poradit neumím. Ale jestliže zoufáte nad tím, co s tímto světem mužští dělají, tážete se, kdy už konečně vyrostou k dospělosti, a jak to, že je vám to tak nesrozumitelné, možná vám pomůže, když vám prozradím tři mužská tajemství. Jen málo žen je tuší a mnoho mužů mě zato bude chtít zmrskat a stáhnout ze mě kůži.
První tajemství je to, že muži nikdy nedorůstají do dospělosti, nýbrž přecházejí z infantility přes pubertu rovnou do senility.
Druhé tajemství možná napadlo ty z vás, kdo si pamatujete klukovský film Knoflíková válka: že totiž všechno, co mužští dělají, oč usilují a co vymýšlejí, je o tom, kdo má většího pinďoura. A když už ten pinďour větší být nemůže, nastaví se šavlí nebo mečem. Kopím nebo mušketou. Kanonem nebo raketou. Stoposchoďovým mrakodrapem nebo do něj namířeným dopravním letadlem. Nepotřebujete ani podrobně studovat Freuda, aby vám to bylo jasné. Ženy samozřejmě vědí, že nezáleží na velikosti, nýbrž na tom, co se s tím umí udělat.
A třetí tajemství je toto: největší strach a mindrák mají muži ne jeden z druhého, nýbrž z žen. Vědí totiž v hloubi duše, že ženy je prostřednictvím těch jejich pinďourů dokážou ovládat, protože když se pinďour vztyčí, odkrví se mozek. Proto ve světě, který nám vyhlásil nejnovější válku, zahalují ženy od hlavy až k patě do přenosných stanů. Proto je v dětství podrobují bolestivým operacím, aby se nikdy nemohly radovat z milování. Zavírají je doma, zakazují jim vzdělání a vydělávat si prací, zákonem je odsuzují buď k poddanosti či otroctví, anebo k žebrotě. A nám válku vyhlašují za to, že my nic takového ženám neděláme. Za to, že veřejně přiznáváme jejich krásu i vzdělanost a jejich rovnoprávnost považujeme za správný krok ke svobodě a prosperitě. Za to, že společně volíme život, kde oni zbožňují smrt.
Od 11. září sním o světě naruby. O světě, kde jsou chlapi zavřeni do nějaké virtuální reality, kde si jeden na druhého pouštějí rachejtle a prskavky až do zblbnutí, přičemž skutečné reality se to nijak nedotýká a ženské si v ní tvořivě žijí dál. Občas některého toho usmrkance sice napadne něco ve prospěch skutečného světa, ale toho byste musely pro své blaho využít jen na chvilku a pak ho rychle vrátit zpátky mezi ty ostatní všiváky s rachejtlemi. Ve své skutečné realitě byste si ponechaly jen několik z nás, kteří se už vyřádili a netouží po ničem jiném než opěvovat a hýčkat ženy. Piplaly byste si nás jako trubce na oplodňování a předávání laskavých genů, aby ta příští generace už tolik nenaháněla hrůzu.
Moc se ve virtuální technologii nevyznám, takže vám ani neporadím, jak na to. Ale vím, že co nějaký muž dokáže pracně vymyslet, to jiná žena dokáže hravě provést.
Všechno na světě, každý z nás, obsahuje prvky mužské i ženské, které musíme udržovat v rovnováze, aby svět nezešílel a nerozprskl se. Mimochodem – nejslavnější evropský kacíř Giordano Bruno se nechal upálit i za tato slova: „ K čertu s tou vaší zuřivou nenávistí k ženskému pohlaví. Je to ta největší krása v tomto světě. Pohleďte na přírodu a pozvedněte oči ke stromu dobra a zla, prostudujte gramatické rody. Zde máte tělo – corpus – mužské, zde duši – anima – ženskou. Zde je chaos – mužský, zde harmonie – ženská. Hnus a krása. Vztek a láska. Zločin a spravedlnost. Defekt a dokonalost. Všechny kazy jsou rodu mužského…“
Svoboda, demokracie, tolerance, něha, láska – to všechno jsou ženské, bez kterých svět zahyne. Dosud jste byly zvyklé, že za vás válčili jedni vzteklouni, aby vás chránili před druhými. Tahle válka, děvčata, je vaše. Na tu už jsou všechny prodloužené pinďoury krátké.
Jak ji bojovat po žensku, to už musíte vymudrovat samy.
Ale nemůžete si dovolit ji prohrát…“
P.S. Za sebe jen dodávám, že i bez burky a ženské obřízky už zase řinčí rachejtlemi nějací všiváci s malým pinďourem. A bohužel jsou nebezpečně blízko.
Hezké vztahy v běhu času za všech okolností vám přeje
HŠ.