Jak a proč se připravit na svůj skon

Dobrý nápad, schvaluji vám ho. Své předky jsem pohřbívala párkrát a nejhorší je, když třeba zjistíte 10 let po smrti otce, že je na něj psaný telefon atd. Dohledávat pojistky, platby atd. není nic jednoduchého, zvlášť, když žijete jinde.

To je snad sranda, ne?

.... a už vůbec nevím, kam by po mém odchodu všechny ty krámy po mně dali a k čemu by jim byly, proto to neřeším. Že mám ušetřeno na funus vědí a když můj popel vysypou na zahradu, nebo do lesa a ušetřené peníze použijí na hezkou dovolenou, bude jim přána :-) :-)

Naše maminka ve svých sedmdesátých narozeninách říkala, "Pokud mi chcete dělat radost, dávat lásku, dělejte to dokud žiju. Až budu za zdí, tam už to nebudu potřebovat." Toto celé jsem plně pochopila, až když se moje Duše před rokem a půl z procházky po "Druhém břehu" vrátila zpět do mého těla. Byl to příběh k nezaplacení. Vždycky jsem věděla, že jsem ve svém životě dělala všechno pro spokojenost všech kolem mě, ale dnes už si zdaleka nejsem jistá, že i oni to tak vnímali. Všechno je pomíjivé a dnes je mi úplně jedno, co se s hodnotami, které jsem svýma rukama vytvořila, stane. Žádný seznam nesepisuji. Carpe diem Memento mori – "Užívej života, ale pamatuj na smrt"

Pane Vácho, a kdy se vyjádříte k tomu, co se nyní děje??? To je důležité!

Něco na tom seznamu je,dříve se např. pohřeb velmi řešil a prožíval a hodnotil.Dnes někdo zemře a člověk se to ani nedozví, někdy jen náhodou.Vše je údajně "na přání nebožtíka" bez obřadu,popel se někam vysype a konec.Žádné důstojné rozloučení. Chápu,že lidi nemají peníze a tak se šetří,jak se dá. Ty ostatní body jsou praktické,pozůstalým to ušetří mnohé hledání a přemýšlení. Asi také něco sepíšu,aby děti věděly.Nejvíc člověka ale předem mrzí,že třeba něco sbíral,těšil se z toho,a po jeho smrti se to promění na nepotřebné věci a je to buď zpeněženo nebo vyhozeno. Pak někdy po létech se začne litovat,jó kdybychom si nechali to a to,jak vlastně byla rodinná historie,není koho se ptát,není nic. Na zemřelé dokáže přivolat vzpomínku i zdánlivá maličkost,já tedy nerada vyhazuji.

Vracím se k článku pana Váchy. Nabízí se mi nadčasová hláška z filmu Vesničko má středisková (v kontextu autorova sdílení). Cituji: " Jeď do Pelhřimova - prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš!" :-)

Protože jsem zažila ze strany mých rodičů i manželovo rodičů opačný případ, tedy že dříve odešly maminky, také jsem již uvažovala o sepsání takového seznamu. Věřte, že osamoceným mužům by se také hodil. A to vůbec nemyslím špatně, naopak mám s nimi soucit. K “70”tinám jsem svému muži přála ještě hodně času a zdraví ?

Paní Lischkovám, upřímnou soustrast.

Paní Lischková, upřímnou soustrast.