Jak a proč se připravit na svůj skon
Ilustrační foto: Ingimage

Jak a proč se připravit na svůj skon

22. 2. 2022

Smrt. Někomu už klepe na dveře, ale může také přijít náhle, nečekaně, bez ohlášení. Každopádně, smrti se jednou dočkáme všichni, a proto je dobré se na ni připravit včas a důkladně.

Já jsem začal přípravu na skon bezprostředně po oslavě sedmdesátin. "Dozrál jsem pro smrt," vtipkoval jsem na oslavách, ale tak trochu jsem to myslel i vážně, přestože jsem podle své praktické lékařky jakž takž zdráv, přesněji - přiměřeně k věku. 

Příprava na smrt rozhodně není jednoduchá. Člověk by si mohl říct: "No co, klepne mě pepka, naloží mě do rakve, tu pak spálí, urnu uloží do hrobu a je to." Jenže tak to může říct jen člověk nadmíru velkorysý, ba spíše nezodpovědný, neřku-li sobecký. Anebo ten, kdo žije sám, bez rodiny, bez potomků. Ale pokud člověk po své smrti zanechá manželku, děti, vnoučata, ten by se měl připravit na smrt s daleko větší vervou, odhodlaností či dokonce urputností. A právě takto jsem přistoupil k přípravě já.

Nejdříve jsem si představil, co se stane, až se sesunu k zemi a zastaví se mi dech. Co bude následovat v následujících minutách, hodinách a pak i dnech, měsících, letech? Co bude dělat manželka? Tedy co všechno bude muset zařídit, zajistit, obvolat, nachystat? Jak bude sama žít, starat se o dům, zahradu? Jak budou reagovat moji kumpáni v naší hospůdce, šachoví parťáci, kamarádi, známí?

Vše jsem si pečlivě promyslel a začal si psát nejprve kratší poznámky, které jsem postupně rozvíjel, až vznikl zhruba třicetistránkový manuál s názvem "Praktické rady a doporučení po smrti Antonína Váchy".

Materiál je rozdělen do osmi kapitol:

1. Smrt náhlá/očekávaná
2. Přiměřené truchlení
3. Rakev, pohřeb, rozptyl
4. O mrtvém jen dobře
5. Každému podle jeho zásluh
6. Co dělat v opuštěném domě
7. Zahrada - záhada?
8. No to se ví, zase se sejdem...

První kapitola dává na výběr z variant mého odchodu (neví se, jak to skončí) a nabízí soubor praktických kroků, jak postupovat bezprostředně po mém posledním vydechnutí. Její součástí je přehled nutných úkonů na úřadech či seznam osob, které budou v příslušném časovém sledu informování o smutné (snad) události.

Ve druhé kapitole se zaměřuji na osobní poděkování manželce a potomkům. Píše se v ní například, cituji: "Jednou to muselo přijít a pokud se vám zdá, že to přišlo brzy, je mi potěšením. Jen prosím, truchlete přiměřeně. Zasadil jsem strom, postavil dům, zplodil potomka, ale jinak mé zásluhy o velebení našeho rodu zdají se býti veskrze mizivými. Ač jsem k vám všem přistupoval vždy s péčí a láskou, pomníků a potoků slz netřeba..."

Třetí kapitola je opět ryze praktická. Obsahuje výčet osob, které bych pozval na pohřeb (manželka na něm trvá, já bych se bez něj klidně obešel), návrh parte, výběr hudby, a také doporučení místa a nastínění programu smuteční hostiny (věřím, že se na jejím konci bude zpívat). A v neposlední řadě též návrh místa pro rozptyl popela, neboť i po smrti bych rád, aby byla má duše svobodná a nebyla zavřena v útlé tmavé urně. Nesvobody a útisku jsem si zažil během nedemokratických let dost. Mimochodem, rozptylové místo je moc hezké, s krásným výhledem pod jedlí Douglaskou.

Čtvrtá kapitola je zase osobního charakteru a nerad bych ji zde rozvíjel, stejně jako pátá, která se zabývá mou spravedlivou závětí.

Nejobsáhlejší je kapitola šestá, která je doslova manuálem pro manželku, kterak si počínat v mnou opuštěném domě. Přehledně a detailně v ní například popisuji, kde jsou pojistky, jak postupovat v případě, že jističe přeruší tok elektrického proudu, dále jsou tam návody, jak zatopit v kamnech, kdy pozvat kominíka, kde a jak se provádí odečet vody, kdy se má uhradit pojištění domu, co je třeba opravit a celá řada dalších doporučení sestavených dle témat do jednotlivých oddílů a pododdílů. Podobně je strukturována i kapitola sedm. O zahradu se sice těch několik dekád starala žena, ovšem ani ona neví, kde jsem zakopal slivovici, kterou mi daroval můj věrný kamarád v roce 1968.

Poslední, osmá kapitola je opět osobní a je ryze věnována ženě, ke které chovám úctu, neb byla celý život partnerkou milující a také tolerantní, což pro muže mého vzezření a charakteru bylo žádoucí a potřebné. A tak věřím, že se spolu zase "tam nahoře" (nebo pod jedlí) sejdeme.

Zpracování celého manuálu, jež je pro rodinu připraven ve druhé zásuvce mého stolu, zabralo několik měsíců pečlivé práce. Musím říct, že s výsledkem jsem velmi spokojen. Nejdůležitější však je to, že jsem připraven! Budu odcházet s klidnou myslí, bez výčitek, bez dluhů a bez obav, že to tu beze mne rodina nezvládne.

A co vy, jste také připraveni?

 

 

 

 

psychika smrt stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Nic proti tvému heslu, já jen, že věci po milovaném a vlastně každém člověku, který musel odejít, jsou pro mne kousek něho, tudíž se o nich vyjadřuji s úctou..
Granda Nekonata
17.35 ... já prostě nemám k věcem žádný citový vztah... při výchově jsem razila heslo: "důležité nejsou krámy, důležité jsou vztahy"
Svatava Páleníková
Jak jsem vyčetla z textů pana Váchy, píše vždy se špetkou ironie a nadsázky. Předpokládám, že i tentokrát je tomu tak. Ale i tak bych to chápala, já jsem si po ovdovění opravdu nevěděla rady. Vše kolem domu a chalupy zařizoval manžel, trvalo měsíce, než jsem byla schopna "fungovat" samostatně. Takže tyto starosti paní Váchové rozhodně odpadnou.
Alena Gebauerová
Nebylo by lepsi na to nemyslet a uzivat si?
Miloslava Richterová
Nepřipravuji nic a souhlasím s oběma pány diskutujicimi přede mnou, slova jako zakrámovaná pozůstalost bych nikdy nepoužila..
Vladimír Kokoška
Podobně jako pan Soukup po absolvování letošních 73. narozenin jsem si řekl, že tu budu ještě dalších 30 let. Nechci své myšlení nastavit na brzký příchod "zubaté". Nechci ji přivolávat. Právě naopak. Ta "zubatá" je mi výzvou k co nejplnějšímu prožití poslední třetiny. Těším se na nejbližší i vzdálené dny. Plánuji, užívám si je. Chci z nich mít jen radost. To vše jsem se naučil od své první manželky. Ta mi zemřela před 20 lety. A já si tehdá řekl, že tu budu o to déle, o co tu ona byla kratší dobu. Takže mě smrt neděsí. Důvěrně ji znám. Vím, jak vypadá. Nebojím se jí, protože mě baví život. Myslím si, že člověk směřuje tam, kam směřují jeho myšlenky.
Václav Soukup
Já bych byl velmi opatrný ! Sepisování tak obsáhlého materiálu si může náš mozek vysvětlit i tak, že ze smrtí v dohledné době počítáme. Oni si s tím pozůstalí poradí a navíc, za rok, za dva můžeme názory výrazně změnit. Dávám přednost radostné touze po dalším dlouhém a kvalitním životě !
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek v této době není nijak povzbudivý ale silně pravdivý. Asi si to, že jednou odejdeme si v koutku duše připomínáme všichni. Snažila jsem se mít vždy doma pořádek a mít ho i ve věcech ostatních. Závěť neřeším, také mám 1 syna a on si s tím co po mně zbyde poradí. Zatím žiji a těším se z každého dne, jak se říká z každého dobrého rána.
Danka Rotyková
Jsem velmi praktická, ale ve vztazích romantická. Už po 40 - ce jsem si uvědomila, že nejdůležitější je nejprve zajistit finanční prostředky na stáří. Je důležité myslet na to včas, i malé úspory po více než 20 ti letech jsou fajn. Bohužel, se zdravím to tak jednoduché není. Tady počty nepomohou. Je dobré se tím zabývat, ale jen do určité míry. Závěť řešit nemusím, mám jen 1 syna a jsem vdova. Mým cílem je teď udržet se fyzicky a psychicky v pohodě, udržet si hezké vztahy s blízkými. Možná, že za čas budu ještě něco chystat, ale nebude to tak složité. Jednu velkou čistku jsem již podstoupila před 9 lety, dosud mi nic z toho nechybělo.
Jana Kollinová
Pane Vácho, Váš materiál osmi kapitol by mohl být doplněn v kapitole první o seznam věcí, které by měl mít kandidát na smrt pro jistotu připravené v tašce, ve víře, že ještě není konec a existuje byť malá, ale přesto jiskřička naděje, že nejde o den poslední. Jak se říká, naděje umírá poslední. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA