Dámy v letech nejsou špatné řidičky. A nebojí se zdokonalovat

Považuji se za dost zkušenou řidičku,od 18 mám ŘP (49 let) a vždy mne to velmi bavilo.Teď na stará kolena si to stále užívám, pravidla dodržuji,nikdy jsem nedostala ani pokutu a snažím se doplňovat si nová pravidla.Jen nerada jezdím v noci,zdá se mi,že skoro nic nevidím,ale to jsem měla i v mladším věku,jen tehdy jsem musela jezdit denně a za každého počasí a dnes ,když se mi jó nechce,nebo je špatné počasí,tak nejedu nikam.

Po dvaceti letech, kdy jsem jezdila jen na místě spolujezdce jsem musela usednout za volant, protože manžel onemocněl. Těch dvacet roků byl totiž dřív u volantu než já, předtím jsme jezdili každý svým vozem .Nikomu bych to nepřála. Za dvacet roků se situace na silnicích tolik změnila, přibyla hlavně silná auta a agresivní řidiči, ale hodně moc kamionů. Nebyla jsem zvyklá, že jedete po hlavní silnici a najednou vidíte z vedlejší silnice jak se bez brzdění řítí auto, na čáře dupne na brzdu a stojí, váš instinkt vás upozorní přibrzdit, ale celá kolona za vámi neví co se děje a málem byla řetězová havárka. Vše dobře dopadlo ale já se začala bát jezdit. Po té jsem se ještě párkrát vylekala, protože co si budeme povídat, mládí je dravé a hlavně na silnici. V současné době jezdím asi půl roku s nálepkou Z a jsem jistější, ale hodně mi pomohlo, když manžel se vrátil po operaci z nemocnice a byl šest neděl na rehabilitaci, tak jsem denně za ním jezdila. Jinak řídičák jsem dělala v roce 1977

Ačkoliv jsem měla řidičský průkaz někdy po svých dvacetinách, k řízení jsem se dostala až ppo smrti manžela. Zemřel brzy, tak jsem se naučila řídit docela dobře. Ale v poslední době už za volant usedám nerada. Přeci jen mé reakce nejsou tak rychlé a hlavně těch aut, co přibylo. Dříve byly silnice volné a to se řídilo dobře.