Ilustrační foto: Pexels

Radim (72): Dvakrát jsem ovdověl. Už to nechci nikdy zažít

3. 3. 2022

S manželkou jsme se poznali na střední škole. Tehdy bylo běžné, že se lidé brali brzy, takže jsme měli svatbu ještě dříve, než jsem musel na vojnu. Pak přišlo dítě, běžný život, který běžel rychle. Tak rychle, až si dnes říkám, že jsme si ho měli více užít.

Můj příběh ovdovění

Autor: Redakce

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Janča C. 7.10.2022 10:35

Krutý příběh. Rozumím autorovi, protože jsem také "ovdověla", i když jsme na to neměli papír, a zůstala jsem na polosamotě v domku, co jsme si pořídili na stáří, a najednou jsem tu sama, s tím jsem nepočítala, a také se bojím znovu navázat vztah, nechtěla bych opět zažít ztrátu... ale chtěla bych autorovi příběhu vzkázat, že kdo nic nemá, nemůže zažít bolestivou ztrátu, ale co je lepší? prázdno, beznaděj, zoufalství...? toť otázka....

Zpět na homepage Zpět na článek

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Marta (73 let): Vdovy si mají pomáhat. Ale já už tomu nevěřím

Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě kamarádka z mládí. Psala, že také ovdověla. Začaly jsme se vídat. Jenže to, co mi mělo přinést do života radost a vzpruhu, mě nakonec ještě víc srazilo na kolena.

Redakce

Alena (76 let): Ovdověla jsem a sousedé mě málem připravili o byt

Manžel byl ještě se mnou, když se naše bytové družstvo rozhodlo vzít si desetimilionový úvěr na rekonstrukci domu. Bylo tam dvanáct bytů. Jenže pak muž zemřel a já jsem neměla na splátky. Ze sousedů, kteří se tvářili jako kamarádi, se stali supi, lumpové, podvodníci.

Redakce

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce