Jak propadnout svému koníčku, ale nepropadnout posedlosti
Foto: archiv autorky Jany Hoškové

Jak propadnout svému koníčku, ale nepropadnout posedlosti

18. 2. 2022

Je rozhodně chvályhodné mít nějakého toho „koníčka“. Ať už je to sbírání čehokoliv, či zájem o cokoliv. Teď tím nemyslím samozřejmě například zájmy alkoholiků a jim podobných, ale třeba sport, historii a jiné ušlechtilosti.

Prospíváte tím kolikrát nejen sobě, ale i ostatním – vaše sbírky mohou například skončit v muzeu, když si posléze vaši příbuzní počnou rvát vlasy, co s nimi, pokud jste něco urputně sbírali celý svůj život . Nebezpečné ovšem je, pokud začnete sbírat úplně všechno a hromadit to ve svém bytě…to už je na pováženou. Z toho by teda příbuzní rozhodně radost neměli, pokud ovšem mezi harampádím nenajdou třeba pravé diamanty či papíry na luxusní jachtu v Tichomoří.

Já před několika lety propadla genealogii a vytváření našeho rodokmenu. Podařilo se mi dojít, kam se dalo a matriky dovolily. Dokonce mne napadaly takové šílenosti jako například naučit se ze zoufalství německý kurent, abych se ve své detektivní práci dostala dál. To mne naštěstí brzo přešlo, protože stihnout všechno včetně povinností pracovních a domácích zkrátka nemůžete, kdybyste se rozkrájeli.

Když jsem skončila se svým rodokmenem, protože jsem zjistila, že všichni mí předci tak zarputile lpěli na rodné hroudě, že se prostě odtud nikdo nehnul, pouze ve výjimečných případech jen na zkušenou či za prací, vylíčila jsem své úspěchy a neúspěchy své kamarádce.

Ta je jako já, když se do něčeho pustí, tak s vervou buldoka. Genealogie ji okamžitě chytla a dosud nepustila. Doslova jí propadla a možná se jí stala tou posedlostí v dobrém slova smyslu. Byla jedináček, rovněž tak její otec i matka, a tak si, nebohá, myslela, že je tady na tom světě sama jako prst, nikde žádní příbuzní. A ejhle! Brzy se stala téměř odbornicí na genealogii, protože zjistila, že má vlastně příbuzných přehršel, a to i v zahraničí.

A tak naše hovory se vždycky teď stočí k tomu, koho kde objevila, kdo se jí ozval a odkud, a vysvětluje mi, odkud se vzal a čím komu byl či je.

A co je na tom nejzajímavější? Soudě podle našich zkušeností s touto činností jsme zjistily, že jsme tu v té naší kotlině, na Moravě i přilehlém Slovensku tak propleteni, že jsme snad vážně všichni vzdálení příbuzní!  

A má rada, jak nepropadnout posedlosti čímkoliv? Tak to vám nesdělím, protože je mnoho druhů posedlostí, každá je jiná a s každou se obvykle musí každý vyrovnat sám… a když ne, chce se mi říct dle známé hlášky ze známého filmu, že holt skončí u docenta Chocholouška ! :-))

hobby vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) :-) Genealogie jako obrana neblahých atavismů je hodna posedlého koníčka. :-) :-)
Miloslava Richterová
Tak to je dobrý úspěch - spolupráce s vojenskym archivem, každá nalezená informace, I když smutná, je vzácná..
Jana Hošková
Ještě mi to nedá a musím poděkovat Zuzce P., že mne navedla tenkrát před časem na Vojenský archiv, kam jsem napsala, protože jsem hledala jednoho předka, který se ztratil. A archiv mi odepsal a já se dozvěděla to, co jsem chtěla. Jak zemřel v lazaretu a je pochován ve společném hrobě v Lipníku nad Bečvou. Nad některými životními osudy předků se mi kolikrát tedy chtělo brečet... :-(
Jana Hošková
Opravdu velice ráda jsem si přečetla všechny vaše příspěvky a jak vidím, nebyla jsem v této "posedlosti" sama, což mne uklidnilo :-)) . Pro zajímavost k té úvodní fotce: je to pro mne úplně cizí rodina, do které se přimíchal jediný můj předek, a sice ten prcek v první řadě uprostřed. Když viděl v ulici, že se něco děje, neváhal a vnutil se doslova též na fotku. Takhle jsem převzala vyprávění...teď jen lituji, že jsem dřív za mlada neměla zájem ani čas víc poslouchat...moc by mi to pomohlo, protože rodokmen mám v počítači a pro zajímavost ke každému člověku, o kterém jsem něco věděla, jsem napsala jaký byl, či nějaký příběh o něm.
Alena Vávrová
Zájmů jsem měla vždycky vícero, ale dařilo se mi, asi i díky okolnostem, včas přibrzdit. Takže posedlost se mi vyhnula. Genealogií jsem se také zabývala, ale spíš tak, že jsem byla nápomocná tu a tam rodin. členům, kteří se do Stromu života pustili. Našla jsem v pozůstalosti dost křest. a oddac. listů, tak jsem k nim pořídila kartičky, kdo, kým čím komu byl, našla jsem i nějaké staré fotografie, naskenovala a měli jsme se synem štěstí, že se nám přes My Heritage ozvali lidé, se kterými jsme měli něj. vzdálené předky. A došlo k dalším vzájem. výměnám fotek a dat. Naposledy jsem vypomohla neteři údaji a fotkami, ta se do toho pustila velice fundovaně, dala nám to k posouzení a příp. opravám, pak to rozmnožila pro všecky zájemce v rodině. Bohužel mi chybí více údajů k rodině otce a i když vím, kam se obrátit, tak přeci jen počkám, zda se odněkud z příbuzenstva nevynoří to, co údajně sestavil on sám. Neměla jsem o tom tušení. Co se mi podařilo - zdokumentovat dědečkovu anabázi coby rus. legionáře - viz můj profil.
Marcela Pivcová
Před léty se nám - tedy Zuzce a mně - kolikrát maminka snažila sdělovat nějaké údaje o předcích obou našich rodičů. My jsme však neprojevovaly žádný velký zájem něco se dozvědět. V té době ještě genealogie neměla takovou oblibu, jako v pozdějších letech. Dnes bych se i ráda o pra- i prapra-rodičích něco zajímavého dozvěděla. Vím, že pátrání by zřejmě zabralo dost času a úspěch by byl možná velmi malý. A tak mi postačí pár fotek, o kterých vím, koho zobrazují, dědečkův rodný list a několik dokumentů z Vojenského historického archivu.
Eva Mužíková
Také jsem spočítala ty děti na fotografii, to je tedy nadělení. Já jsem na přání vnuka zpracovala genealogii jen do doby narození pra pra rodičů, potřeboval to do školy. Ale nic jsem nemusela vyhledávat, stačily rodné listy mých rodičů které mám... Ale asi by mne to také bavilo.
Zuzana Pivcová
Mezi koníčkem a posedlostí koníčkem je už jen tenká čára. Vždy si vzpomenu na svou dnes již nežijící známou Olinku, která byla vášnivá chovatelka koček, ale také sběratelka všeho, co s kočkami souviselo. Když se její život blížil ke konci, nevěděla, co s rozsáhlou sbírkou dělat. Byla nepochybně cenná, ale nikdo ji nechtěl. Ani v muzeu ve Lnářích. Pro paní v domě seniorů bylo nakonec vysvobozením, že u ní degenerativní změny postupovaly tak rychle, že nakonec už ani nevěděla, že nějakou sbírku doma měla.
Soňa Prachfeldová
Jak jednou člověk začne a má zájem, pak jede dál a dál. Genealogie je velmi zajímavá, asi se člověk dozví spoustu souvislostí. Koníčků je hodně a záleží na každém, čemu propadne opravdu moc.
Jana Jurečková
Tak podle mého názoru není vůbec špatné být posedlý svým koníčkem. Je to naprosto zdravá závislost. Já jsem se genealogií nikdy nezabývala. Znala jsem dědečky, babičky, svoje tety, sestřenice, atd., ale dál jsem nepátrala. Mám ráda životopisy slavných osobností, líbí se mi vtrhnout do něčího života, aspoň formou knížky. Když nějakou hezkou uvidím, hned si ji koupím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?