Hudba, kterou mám ráda

Ve výběru Tvých oblíbených melodií se s Tebou bez výjimky shoduji. Oblíbených mám samozřejmě mnohem víc. Chtěla bych přidat jednu jen pár dní starou zkušenost. Cestou do háje podívat se na sněženky mě míjel štrůdl omladiny. Provázeli je - světe div se - Slavící z Madridu. Dívala jsem se za nimi dlouho.

Děkuji vám. André Rieu je úžasný. Ivanko, váhala jsem, jestli to mám napsat. :-)

Věrko, moc hezky napsané. Mám taky své oblíbence jako Ravelovo Bolero, to je jednička, Čajkovského Klavírní B moll, ten film jsem taky vyděla. Z českých Lásko, voníš deštěm, Ona se brání, Jdou děti, jdou Olympic, ze zahraniční hudby jich je víc. Nedávno byl na Artu dokument o Boleru, to jsem si vychutnala. Ódu na radost můžu taky. :-)

Tak z Tvého výběru mám také ráda Sbor Židů z Verdiho Nabucca, Eldorádo od W.Matušky. Moc ráda mám také písně od Andrease Bocceli. A pak se mě moc líbí skladba Alžbětínská serenáda

Ještě na jeden hudební zážitek jsem zapomněla, z roku 1996, kdy jsem byla jednou z těch skoro sedmdesáti tisíců účastníků narozeninového strahovského koncertu 50letého Honzy Nedvěda. Nezapomenutelný a nepopsatelný pocit, když se pod vámi na ploše vlní ty desetitisíce světýlek baterek v rukách mladých a všichni zpívají ty Honzovy písničky...

Také jsem jednou z těch šťastných, kterou krásná hudba pohladí, někdy i emocemi zamrazí v zádech. A nemusí to být jen ta vážná, na kterou jsem třeba jezdívala do Rudolfina na generálky SOČRu - se mnou si ji vychutnávalo tolik vděčných stříbrovlasých hlaviček důchodců, potom poetická procházka starou Prahou... Miluju cimbálovky i starý jazz, gosply, trampské písničky, folk i ten znevažovaný pop, jen těm dechovkovým šramlům jsem nepřišla na chuť. Svátečními večery jsou pro mne televizní záznamy koncertů orchestru Andree Rieu, ten člověk by si zasloužil nobelovku za to neuvěřitelné štěstí, které dává hudbou svým posluchačům.

Líbí se mi Věrčin výběr melodií, které má také ráda. Když začnu přemýšlet nad tím, které písně, melodie, árie se mě dotýkaly a rezonovaly s mojí momentální náladou, tak by to byl dlouhý výčet. Od hudební klasiky z období dospívání a vlivu vkusu rodičů, přes období, kdy hudba byla uklidňující i inspirující zvukovou kulisou hektického pracovního vypětí, přes období konzumace populární hudby, ovlivněné dokonalostí interpretace písní Karlem Gottem nebo písněmi bratří Nedvědů, až do let zklidnění, uvolnění a daru vnímat tóny melodií bez ohledu na žánr. Hudba je neuchopitelný, věčný a inspirující fenomén všech dob a ne každému je dána příležitost čerpat sílu a potěšení z její nesmrtelnosti.

Mám podobné preference jako ty, Věrko. I přes svůj sluchový handicap jsem si vše pustil. Musím přes sluchátka. Ale nakonec jsem si vyhledal onen nádherný sbor židů. Když jsem před lety po nocích psal svůj román, pouštěl jsem si u toho Mozarta, nebo Vivaldiho. Mám rád barokní hudbu.

Hudba je s námi celý život. Můj dědeček hrál na křídlovku, tatínek v jazzových uskupeních, maminka pocházela z Litomyšle, takže jsme se naučili vnímat i klasickou hudbu. Kromě mě hráli v rodině všichni na klavír. Provázely mě písničky W+V, pak Suchý-Šlitr, v patnácti rockenroll, atd. Do dneška mě mrazí ze šansonů, z velebnosti opery Libuše, symfonické básně Má vlast... K čardáši patří cimbál, k ohni trampské písně, teskním při lidovkách. Popík jsem nemusela. A nejlíbeznější hudbou je pro mne zpěv ptáků.

Sdílím Vaše krásné vyznání ! Bez hudby si nedovedu život ani představit !