Tři přání
Foto: autorka

Tři přání

16. 2. 2022

Ve svém věku už těch přání moc nemám. To nejdůležitější je, abych se mohla o sebe sama postarat, být pohyblivá a nezávislá na pomoci jiných.

Už mnoho let cestuji hlavně veřejnou dopravou. A právě ten úvodní snímek jsem pořídila také v únoru. Vracela jsem se ze své rodné vesničky, která se nachází na Drahanské vrchovině a je celá obklopená hlubokými lesy. Ovšem kůrovec a poslední silné vichry přímo vytvořily katastrofické scénáře krajiny, kterou jsem projížděla - jak ukazuji na úvodním snímečku.

Občas jsem se ani nestyděla za slzy ...

Další den jsem se vydala do vzdálenějšího obchodu - mám to tři kilometry - jdu s batůžkem bočními klidnými ulicemi a velmi ráda si vychutnávám klidné a tiché ráno s hlavou v oblacích a zpěvem ptáčků. Ovšem po nějaké chvíli si uvědomuji, že v ranní rychlosti jsem si nevzala kolečko do košíku a 2 Kč na zpáteční cestu autobusem - už se nechci vracet - jsem daleko.

Ihned přestávám sledovat okolní krajinu a usilovně se dívám na zem, jestli náhodou někde neuvidím nějakou zapadlou minci. Jdu několika ulicemi - mnohde jsou chodníky čisťoučké, jinde plné odpadků - mnoho zbytků cigaret, různých pohozených papírů, odhozených roušek, zátek od různých nápojů a jiného nepořádku. Jdu kolem jedné restaurace a tam dostávám nápad se zde víc rozhlédnout.

Totiž při naší poslední vycházce s kamarádkami do přírody jsem se dozvěděla, že nějaká paní vždy chodívala v neděli ráno kolem restaurací a často tam našla nějaký drobný peníz. Další říkala, že šla na zahradu a přímo u plotku našla 100 Kč, jiná zase vyprávěla, že na vesnici vždy po pouťové zábavě chodily děti k tanečnímu parketu a také našly nějakou minci. A mám štěstí, vidím pohozené kolečko do košíku - takže první úspěch ...

Ale ještě potřebuji ty 2 Kč. Takže další upřené pohledy jen a jen na cestu - stále nic. Nevím, jestli bych dokázala požádat někoho neznámého o 2 Kč. Musím přiznat, že mne právě v nedávné době oslovily dvě neznámé paní s prosbou o 20 Kč - že nemají na autobus. Když vidím potřebné a ty mince u sebe mám, tak jim je dám. Jinak všechno platím kartou, kterou mám zablokovanou - takže v autobuse by se asi řidiči nelíbilo, kdybych mu tam vyťukávala pin a platila jen 2 Kč?

V obchodě beru košík a sundám si bundu - po delší cestě je mi vždy teplo. Vytahuji z batohu brýle a vidím tam i tu potřebnou asi zapomenutou dvoukorunovou minci - takže mám vyhráno!

Ale tato poslední cesta mi ukázala to, co normálně nevidím - to množství odpadků kolem chodníků? Já se totiž jindy tou svou ranní procházkou do vzdálenějšícho obchodu hlavně kochám krásami přírody - obloha je nádherná za každého počasí i v každé roční době - sleduji hezké domečky, upravené zahrádky - vím, že jsou i některé horší, na ty se moc nedívám.

Ale abych se dostala zpátky ke svému "dalšímu přání".

Už v roce 1990, když jsem přijela za maminkou do rodné vesničky, tak začalo jezdit kolem našeho domu veliké množství nákladních aut plně naložených pokácenými smrky. A moje maminka už tehdy říkávala krásným horáckým nářečím:

  "Proč jenom se začalo kácet tolik stromu? Deť za chvilko v tech našich krásnéch lesich nic nezbode"

V roce 2012 už maminka nežila a já si tehdy prochodila pěšky celý region s foťáčkem abych měla památku - na ten pro mne nejkrásnější kraj. Jak Vám ukáži na fotografiích - tehdy to byly ještě všude nádherné hluboké lesy, smrky ověšené šiškami, pod nimi hodně hub, krásné lány obilí, louky plné květin s létajícími motýlky a bzukotem včeliček. Nedalo se to pochopitelně přirovnávat ke krajině mého dětství a mládí, ale tehdy stále ještě ta příroda žila!

Já vidím lesy nejen u nás, ale všude, jako zelené plíce planety! A ty plíce se bohužel ničí všude. Les totiž působí v krajině jako velmi účinný stabilizátor. V horku krajinu ochlazuje, v mrazech otepluje i dobře zadržuje vodu. Můj dědeček jako dobrý hospodář vždy říkával:

  "Ne zlato, ale dřevo je jedna z nélepšich investic rozomnyho hospodáře. A strome mosime všeci sázet pro naše děti a vnóčátka"

Rády jsme chodívaly s kamarádkami do lesa sbírat borůvky, maliny, ostružiny, hledat houby, dýchat čistý vzduch. Letos snad ani neporostou, vždyť nemáme les - nemáme stromy?

A tak to moje "druhé přání"?
Aby se zase dokázaly obnovit lesy a příroda novou výsadbou. My jako děti jsme chodily pomáhat lesy ve školním věku vysazovat i s učiteli a nebylo nám to zatěžko - naučili jsme se hezké práci a také si víc lesů vážit. A nemyslím si, že jsme se tím ochuzovali o školní vědomosti.

Když jsme místo vyučování byli na brigádě v lese - zase jsme se učili něco úplně nového a snad i daleko užitečnějšího. A to jak pro naše zdraví, tak i pro zdravou přírodu?

A moje třetí přání jak sobě tak i vám všem ostatním je velmi jednoduché a prosté:

  "Buď klidný tento život náš, buď jenom tichou písní v míru, v poctivosti i ohleduplnosti. A také v těch nejlepších sousedských, přátelských i rodinných vztazích a to bez bolu, žalu a tísní."

 

 

Můj příběh Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Přibilová
Paní Maruško, velmi ráda čtu Vaše články, neboť jsou vždy plné laskavosti. Přeji Vám ze srdce všechno dobré i splnění Vašich přání.
Alena Vávrová
Maruško, moc krásně jsi ta svá přání napsala, děkuji.
Blanka Lazarová
Také já se k těmto přáním přidávám, s velkým zájmem sleduji stav naší přírody a upřimně řečeno je mi z toho smutno a docela mě to trápí. Těch pokácených stromů, co na svých cestách vidím, není bohužel málo.
Martina Růžičková
Také je mi do pláče na místech, kde ještě nedávno stávaly statné smrky... Přeji vám vše dobré a kéž by se vaše přání splnila.
Anna Čípová
Maruško, je mi do pláče, když jedu autem do Rájce přes Protivanov. Lesy kolem silnice prostě nejsou a jejich obnovy se už nedožiju. Máš krásná přání, hlavně ať se ti splní to první.
Daniela Řeřichová
Paní Marie, Vaše články a úvahy jsou mi vždy velmi sympatické. S Vašimi přáními se plně ztotožňuji.
Věra Ježková
Maruško, jsi vnímavá, laskavá duše. Přeji ti hodně zdraví a vše dobré. ♥
Alena Tollarová
Ráda bych přidala ke článku celé souhvězdí zlatých hvězdiček a všechna tři přání podepisuji. Naprosto odpovídají i mým pocitům a přáním. Hodně zdraví, Maruško!
Marcela Pivcová
Také mě mrzí, když v létě jdu do lesa a tam, kde jsme nacházeli houby, je místo zarostlé křovím a suchou trávou. V blízkosti naší chalupy občas projede nákladní vlak. Do nádraží doveze několik prázdných vagonů, z nádraží vyjíždí s vozy naloženými dřívím. Kam je asi odváží?
Jana Šenbergerová
I pro sebe si přeji, aby se vaše přání splnila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%