Masopust. To bývá obvykle zábava, veselí, dobré jídlo i pití. A masky. Fůra masek. Masopustní oslavy mají velmi dlouhou tradici. Některé zvyky se dodržují doposud, ale většinu z nich už odvál čas. Tradičního období masopustu se v historických dobách účastnili všichni. Jedno, zda byli chudí, či bohatí. Jeho začátek každoročně připadal na svátek Tří králů, konec na pohyblivou Popelečnou středu, nejpozději do začátku března. No, a pak už se všichni těšili na Velikonoce.
Masopustní zvyky pocházejí zřejmě ještě z předkřesťanských slovanských oslav konce zimy a očekávání jara. Jiný výklad původu masopustu vychází z římského mytologického systému, který spojoval dobu předjaří s božstvem, kterým byl především Bakchus, pokračovatel starořeckého Dionýza.
Nelahozeveský masopust neměl nijak vyhraněný charakter. Z onoho římského pojetí ale pocházel závěrečný obřad, kterým bylo pokaždé odsouzení boha vína a nevázaného veselí Bakcha. Ale celý masopust byl pochopitelně takový pelmel všeho možného. Těžko se dá vše popsat. V průvodu běhali šaškové se špičatou čepicí, ozdobenou barevnými cáry papírů, a vyzbrojeni neškodnou metlou, kterou napadali zejména děvčata. Vojáci se slaměnou čepicí, báby s nůší na zádech atd. Lidé se ozdobili vším možným.
Veselý průvod procházel vesnicí, šašci honili děvčata, která před nimi prchala, až došel na náves pod zámek, kde se odehrál již zmíněný soud. O alkohol tam nebyla žádná nouze a závěr masopustu se odehrál v místní hospodě vysoko nad Vltavou. Hostinský, pan Janáč, měl toho dne mimořádné tržby.
Náš šermířský oddíl si vypůjčil v Kralupech mušketýrské kostýmy, vyzbrojil se flerety a šavlemi a na návsi a před hospodou pak mí kamarádi a kamarádky předváděli souboje, nacvičené při pravidelných trénincích v místní tělocvičně. Fakt je, že já jsem se do kostýmu neoblékal, neboť pohled na mušketýra s kloboukem, nalepenými vousy a brýlemi by byl trochu neobvyklý. Zato jsem pilně fotografoval.
Tréninku soubojů jsem se však velice rád ve školní tělocvičně zúčastňoval. Dobře jsem věděl proč. Nebylo to jen kvůli masopustu. Na krajském přeboru v Praze jsem ve svých utkáních totiž použil některé nacvičené útoky z historického šermu, vyřídil tak minulého krajského přeborníka a ve finále získal stříbro. Řádně jsme ho večer zapili v kavárně Parnas poblíž Národního divadla.
Malá poznámka. Kvalita fotografii v galerii není nijak valná. Nevím už, zda to odpovídá horší kvalitě mého tehdejšího fotoaparátu, nebo přespříliš bujnému masopustnímu veselí.
