Jak jistě víte, do mého života vstoupil čtyřnohý parťák Robin. V prosinci den před Vánoci to byl rok, co jsme spolu.
Nejvíce času trávíme v lese Ressl až u rybníka a statku, ale jezdíme i na výlety. Ten zajímavý byl na přehradě Fláje v Krušných horách, kam nás doprovázela kamarádka Jarka s fenkou Cindynkou. Měla jsem obavy, zda se Robin s fenkou bude kamarádit, protože na psy dost štěkal a hlídal si mě, ale vše dopadlo dobře. Naopak v poslední době se jeho vztah k pejskům zlepšuje a v okolí našeho domu už má dva velké kamarády. Výlet na přehradě jsme si užili. Prošli jsme se cestou Flájským plavebním kanálem, a ač tam bylo mnoho kořenů stromů a tak cesta byla trochu náročnější, byla to skvělá procházka. Jen si kladu otázku, proč jsem leckde nebyla už dávno, kdy žila ještě má maminka... Byť jsme naštěstí spolu dost cestovaly, hlavně na Šumavu i s fenkou Baruškou.
Ještě před tím jsme byli s Robinem na Klínech v místech, kde jsou v zimě běžecké terény, a tam byla procházka tak pěkná, že se tam na jaře vydáme znovu. Hory mám moc ráda.
Ráda bych jela s Robinem na dovolenou na milovanou Šumavu, ale tam už je pro nás cesta náročnější bez auta... No uvidíme, třeba se spokojíme s ubytováním na Klínech, či na Moldavě, kam jezdí motoráček. Když v něm prvně Robin jel, vylekal ho hluk vlaku, ale zpáteční cestu už zvládl. On je to takový malý poseroutka... Na druhou stranu se nebojí ani velkých psů, je to můj obranář.
Byli jsme také u kostela, u jezera Most a vyšlápli si nejednou i na ten náš hrad Hněvín. Je to pěšky od našeho domu dost daleko, přesto to ujdeme tam i zpět. Já bývám pak unavená, zatímco Robin energii neztrácí ani ve svém seniorském věku.
Máme své denní rituály, a když Robinovi povím, že jdeme ven, radostí běží za svými plyšáky a chce si hrát. Rád mě provokuje, chce se honit a baví ho štěkat. Kdyby uměl mluvit, asi bych se divila, kolik by toho nakecal...
Jsme tu jeden pro druhého a zvlášť v době "pandemie" je pro nás důležitá příroda. Zrovna jsem dočetla knihy o nespoutané severské přírodě, lásce a boji o život "Věčně zpívají lesy", "Vane vítr z hor" a "Není jiné cesty". Napsal T. Gulbranssen - doporučuji, přátelé. Když si ty knihy přečtete, dodá to člověku sílu a energii do života, stejně jako mi energii a bezpodmínečnou lásku dává čtyřnohý parťák Robin ( a před ním fenka Meginka).
Lásku, oporu, sdílení života ať už s dvounožcem lidským, či s čtyřnohým parťákem potřebujeme všichni. Je potřeba tu být pro druhé a sdílet s nimi radosti, byť někdy i smutky, které v životě přijdou. Jen nepromarnit čas, který nám byl pro život dán...
Za ten život s Robinem mj. hovoří i fotografie, které přikládám.
I vám přeji život na "plný plyn" s mnoha zážitky.
Eva & Robin