NÁVRATY 3 -  Zrzek a Remunda
Úvodní foto: Pixabay.com

NÁVRATY 3 - Zrzek a Remunda

11. 2. 2022

Jak naše drobná, strakatá kočička mohla přijít ke svému synovi, který se jí ani trochu nepodobal, to skutečně nikdo z nás tehdy netušil. Venkovské kočky měly obvykle proti svým městským kamarádkám tu výhodu, že se nemusely dívat na svět skrze okna panelákových bytů, ale volně běhaly, kde je právě napadlo. A tak není divu, že se naše stará Remunda začala jednou zakulacovat, až bylo jasné, že bude přírůstek do rodiny. Jedno z narozených koťat brzy uhynulo. To druhé se mělo ale čile k světu. Byl to kocourek. V jednom roce vážil neuvěřitelných devět kilogramů, byl celý krásně zrzavý a měřil i s ocasem jeden metr. Jeho matka byla poloviční, strakatá a vážila pouhá tři kila. Nikdo by nevěřil, že je to matka se synem.

Zrzek se v krátké době stal pohromou pro všechny kocoury v okolí. Byl to tulák a rváč.  Často se ztrácel i na několik dní. Vždy se ale vrátil, špinavý a hladový, jednou dokonce i s krvavým a natrženým uchem. Vždy však přicházel s vítězně vztyčeným ocasem. Byl to zkrátka frajer. A my jsme mezitím mohli poslouchat, jak se zahradou nad naším domem rozléhá až nesnesitelný kočičí vřískot.

Jednoho dne se ale objevil na dvorku vlčák, kterého si přivedla paní správcová na hlídání objektu nelahozevského Dvořákova památníku. Nebyl to žádný drobeček, ale dospělé, statné zvíře. Konflikt mezi ním a naším Zrzkem se dal očekávat velmi brzy. Jednoho dne zapomněl soused zavřít psa do ohrady a bylo zle. Když jsem uslyšel Zrzkův vřískot, vyběhl jsem rychle na dvůr. Oba sokové stáli proti sobě asi na dva metry.

Náhle pes tlumeně zavrčel. Asi to neměl dělat. Kocourovi se zježily všechny chlupy na těle, nahrbil se a vyrazil k útoku. Měl to dobře vypočítané. Jeho devět kil přistálo psovi přímo na hlavě. Ostré drápy se mu zaryly do citlivého čenichu a pes, ostudně poražen, zmizel s kňučením ve svém kotci. Od této chvíle se našemu kocourovi při náhodném setkání obloukem vyhýbal.

Díky poště, kde od rána sedával otec za přepážkou často s kocourem, který mu ležel za krkem jak chlupatý límec, se Zrzek stal miláčkem celé vesnice. A lidé mu vesměs odpouštěli i jeho zlomyslné rošťárny, jejichž cílem byli často i návštěvníci pošty. Prostor, kde seděl otec, byl od návštěvníků oddělen asi sto sedmdesát centimetrů vysokou přepážkou. Zrzek s oblibou chodil jak cirkusák po její horní hraně, aby měl přehled na obě strany. Na poštu přišla jednou bývalá zámecká komorná, nyní už stará dáma, aby poslala telegram. Netušíc nic zlého, vzala si od otce čistý blanket a sehnula se k pultíku, který stál kousek od přepážky, aby napsala text telegramu. Kocour zpozorněl a přestal cestovat po hraně přepážky. Při vší snaze už jsem nestačil zareagovat. Jen jsem viděl, jak Zrzek zajektal zuby, což byla u něj neklamná známka připravovaného útoku. Jeho devět kil dopadlo náhle a brutálně z výšky přepážky na záda nebohé stařenky, která, skloněná nad pultíkem, psala svůj telegram. Protože jsem stál kousek od ní, přiskočil jsem jí rychle na pomoc. Dodnes je mi ale záhadou, jak to ta stará paní ustála. Jen hlavu pochopitelně pod tím náporem neudržela a silně s ní bouchla do nedokončeného telegramu před sebou. Zrzek, asi spokojen sám se sebou, vyskočil opět jak cirkusák na přepážku a začal zase pochodovat sem a tam. Paní se chvíli vzpamatovávala, ale pak se tomu sama začala smát. Odnesla to jen boulí na čele.

Dvořákův památník - zadní pohled

 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Hezká vzpomínka. Jen je mi moc líto, jak oba kočičí protagonisté skončili... Kamarádka měla léta kočku, která se dokázala z unylé kočičí dámy v okamžiku změnit v útočnou kouli. Báli se jí všichni psi v okolí. :-)
Jan Zelenka
Díky všem za pěkné komentáře. Zrzek i s Remundou skončili špatně. Oba se otrávili jedem na krysy v protějším statku. Veterinář už nemohl nic dělat.
Eva Mužíková
Tak to musel být opravdu postrach všech psů v okolí. On nemusí být kocour nebo kočka velký, stačí, když na psa vyrazí jako první a ostré drápky a úlek odzbrojí každého psa na dlouho... Opačně to bývá pro zástupce kočičího druhu někdy tragické...
Soňa Prachfeldová
Takového frajera bych také chtěla. Ale mám svého bojínka Mikeše, kterého jsem před 8 lety přinesla zanedbaného , vystrašeného z lesa a toho zase chráním já.
Jana Hošková
Bezva článek ! To byl teda kocour - dryáčník :-)) :-)), možná jste ho měli vycvičit jako hlídacího. Já měla v dětství pouze 2 kočky a zlého souseda, který mne o ně připravil. Kočky obecně obdivuju, že se jich psi bojí, a to je co říct ! :-))
Věra Ježková
Jendo, moc hezká vzpomínka. Remunda je pro kočičku bezva jméno, velmi neobvyklé. :-)
Marcela Pivcová
K Zuzčiným vzpomínkám na dva zrzavé kocourky přidám ještě vzpomínku na prvního černého Čertíka. Toho jsme zachránily, když se před zimou objevil na sídlišti v Bohnicích. Nejdříve bydlel u Zuzky, po prázdninách strávených na chalupě v jižních Čechách, se přestěhoval ke mně a k dvěma tehdy "mým"kočkám. Na chalupě běhal někdy venku a zvykl si odhánět od sebe psa Bobana, který vzhledem ke své mírumilovné povaze kocourovi uhýbal z cesty. Čertík k nám přišel už jako starší kocour se zdravotními problémy, strávil u nás ještě alespoň tři roky. /Po něm jsem si vzala druhého Čertíka, o kterém jsme několikrát na i- se Zuzkou psaly/.
Jana Jurečková
Moc hezký článek!! Dřív jsem dělala na směny. Odpoledne / když na mě padla odpolední směna/ býval manžel doma sám. Společnost mu dělal jen Damián - obrovský kocour. Vzala jsem si ho z útulku už od kotěte. Panáčkoval. A manžel ho měl rád. Líbil se všem v okolí. Budil respekt. Vyhnal z domu i svého kolegu Mikeše. Bohužel onemocněl a odešel do nebíčka - škoda.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezký článek. Mám už jen kocoura Piškota a kočenky mi provázejí celý život. Piškot miluje svou zahradu, kterou hlídá jako drak princeznu,
Marie Měchurová
Naše nejmenší kočička Cinďula, matka dvou kocourů, byla postrachem všech psů v okolí. Ty svoje "macky" chránila celý život. Hezký článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?