NÁVRATY 3 - Zrzek a Remunda

Hezká vzpomínka. Jen je mi moc líto, jak oba kočičí protagonisté skončili... Kamarádka měla léta kočku, která se dokázala z unylé kočičí dámy v okamžiku změnit v útočnou kouli. Báli se jí všichni psi v okolí. :-)

Díky všem za pěkné komentáře. Zrzek i s Remundou skončili špatně. Oba se otrávili jedem na krysy v protějším statku. Veterinář už nemohl nic dělat.

Tak to musel být opravdu postrach všech psů v okolí. On nemusí být kocour nebo kočka velký, stačí, když na psa vyrazí jako první a ostré drápky a úlek odzbrojí každého psa na dlouho... Opačně to bývá pro zástupce kočičího druhu někdy tragické...

Takového frajera bych také chtěla. Ale mám svého bojínka Mikeše, kterého jsem před 8 lety přinesla zanedbaného , vystrašeného z lesa a toho zase chráním já.

Bezva článek ! To byl teda kocour - dryáčník :-)) :-)), možná jste ho měli vycvičit jako hlídacího. Já měla v dětství pouze 2 kočky a zlého souseda, který mne o ně připravil. Kočky obecně obdivuju, že se jich psi bojí, a to je co říct ! :-))

Jendo, moc hezká vzpomínka. Remunda je pro kočičku bezva jméno, velmi neobvyklé. :-)

K Zuzčiným vzpomínkám na dva zrzavé kocourky přidám ještě vzpomínku na prvního černého Čertíka. Toho jsme zachránily, když se před zimou objevil na sídlišti v Bohnicích. Nejdříve bydlel u Zuzky, po prázdninách strávených na chalupě v jižních Čechách, se přestěhoval ke mně a k dvěma tehdy "mým"kočkám. Na chalupě běhal někdy venku a zvykl si odhánět od sebe psa Bobana, který vzhledem ke své mírumilovné povaze kocourovi uhýbal z cesty. Čertík k nám přišel už jako starší kocour se zdravotními problémy, strávil u nás ještě alespoň tři roky. /Po něm jsem si vzala druhého Čertíka, o kterém jsme několikrát na i- se Zuzkou psaly/.

Moc hezký článek!! Dřív jsem dělala na směny. Odpoledne / když na mě padla odpolední směna/ býval manžel doma sám. Společnost mu dělal jen Damián - obrovský kocour. Vzala jsem si ho z útulku už od kotěte. Panáčkoval. A manžel ho měl rád. Líbil se všem v okolí. Budil respekt. Vyhnal z domu i svého kolegu Mikeše. Bohužel onemocněl a odešel do nebíčka - škoda.

Moc hezký článek. Mám už jen kocoura Piškota a kočenky mi provázejí celý život. Piškot miluje svou zahradu, kterou hlídá jako drak princeznu,

Naše nejmenší kočička Cinďula, matka dvou kocourů, byla postrachem všech psů v okolí. Ty svoje "macky" chránila celý život. Hezký článek.