Panenko skákavá (a jiné kletby)

Můj dědeček , když jsme s bratrem zlobili tak říkal :já z vás dostanu mladý."

A taky vám někdo řekl... ,,To dřív naučím slona zpívat,než tebe plést" a nebo ,,Ta holka za kří stébla práce neudělá" ... A nebo vohráblo jedno To se zase tradovalo u nás,když jsem byla malá.

U nás doma v dětství bylo spíš všechno,co jsme slyšeli zvláštního,z němčiny. Máma měla jen německé školy a i když se u nich doma mluvilo česky,tak někdy jí čeština nestačila. S tátou se na nás,zlobivé děti,domlouvali německy,abychom jim nerozuměli. Takže u nás se zametalo portviškem,nepořádek byl élent,my děti zase fakani,nějaká paní byla stará fuchtle,nepořádná paní byla ludra. Táta vypravoval,jak doma pěstovali kombušu (nálev) a tak jsme si mezi sebou nadávali ty kombušo!Rovněž jsme někde zaslechli slovvo "bašibozuk" a tím jsme se častovaly (byly jsme 4 děti). Máma semtam nadala tátovi za úsloví "prdel vody",což se nám velmi líbilo a občas jsme museli za ty sprosťárny klečet v koutě na hrachu,rejžáku nebo jen tak na zemi.Bratr jednou přišel z venku s "monclem" nebo mu bylo vytknuto,aby neplival "mrmly" na zem. Normální byl strýček Příhoda (peníze šetřit),kdo šetří,má za 3.

Já si zase pamatuju titul dětí našeho kamaráda: Ty blbe lesní! Také učinil vědecký poznatek : Děti jsou poháněny řevem. Včera jsem roztáčela vnoučata na kolotoči a když jsem docílila potřebnou rychlost, houkla jsem na ně: Držte si klobouky, jedeme z kopce! Děti se rozesmály a držely si čepičky a opakovaly: Držte si klobouky!

No tak jaképak s tím fraky:-)

Také se Zuzkou vzpomínáme na četná úsloví, která v našem dětství rodiče a další příbuzní používali směrem k nám. Mně, když jsem se ostýchala dospělých na něco zeptat, říkala maminka: Ona by ti huba neupadla. Občas jsem byla nemehlo. Když se Zuzce v práci něco nedařilo, byla "chlemá", když jako dítě často padala, byla "hrouda" (píšu s Zuzčiným svolením). Na lyžích nebo na bruslích nám zpočátku "brdlaly nohy". Když jsme něco zkazily, tak jsme to zbabraly.

Bezvadný článek. Také už delší dobu sleduji, jak některá úsloví mizí a jak jim vnučka už nerozumí. Jak se naopak vyjadřuje slovy, pro změnu zcela nesrozumitelnými pro mě. Jako malá jsem měla často "oko z Kašparovy krávy", něčím "jsem se vycajchnovala", bylo mi zakazováno "lézt po tátrumech", lítat "jako šuspajtl" a "nimrat se v jídle", neměla jsem být moc "cimprlich" a případně jsem se s něčím neměla moc "tentočkovat"... Tak na tyto příkazy by už jistě potřebovala překladatele. :-)

Rodiče když chtěli zdůraznit nějaký zákaz, tak občas říkávali: Ne, ani kdyby pes na koze jezdil. Mě i sestry to vždycky spolehlivě rozesmálo.

Tak to jsou krásné vzpomínky na dětství. Můj děda, Moravák, za 1. republiky žil a pracoval v Mukačevu. Když se móóc rozčílil, tak na dotyčného volal: "Jebem ti dušu tvoju, už aj". Musím se přiznat, že až na střední od spolužáků ze Slovenska jsem se dozvěděl, co to znamená. tak když se rozčílil na nejvyšší

Domnívám se, že zcela ojedinělý výrok, nezapomenutelný a pro mě mobilizující i v seniorském věku, je výrok mého otce: "Rač hubou na traverzu!" Nebudu sdílet situaci, která otcův výrok vyprovokovala, ale mnohokrát v životě jsem si na otcova slova vzpomněla. Byl a je mojí kotvou k překonání problémů, protože vím, že to byla laskavá rodičovská výzva.