Panenko skákavá (a jiné kletby)
Ilustrační foto: Pixabay

Panenko skákavá (a jiné kletby)

8. 2. 2022

Co vám říkali rodiče, když jste byli malí? Čím vás dobromyslně hubovali nebo i trochu strašili? K jakým zvláštním výrazům sáhli, které jste pak třeba už nikdy neslyšeli? Každý si snad vybaví pár úsloví nebo rčení, které mu rodiče adresovali, když byl malý, a které nejsou běžné.

Když jsme něco provedli, babička nám přísně říkala: „Ty potěre s potěrem“. Toho jsme se se sestrou báli, protože jsme nevěděli, co znamená potěr. Znělo nám to spíš jako ještěr, něco nebezpečného.

Teta z matčiny strany, z Poličky, šťastně říkala, když měla práci v domě hotovou a mohla si na chvíli sednout: „Tak jsem to všechno podělala.“ Já tomu jako městské dítě nerozuměl, u nás „něco podělat“ znamenalo něco hodně jiného. Tak jsem k ní jednou přišel a konejšil ji: „Ale teto, to přece nevadí, žes to podělala, to se zase zlepší.“

Horší bylo, když se na nás příbuzní obořili: „Vy holoto líná.“ Nechtěl jsem být línou holotou, to teda ne. „Pozdě bycha honit, co?“ posmíval se mi strýček, když jsem něco podělal (teď v tom městském významu).

Už ve školním věku se mi nejednou stalo, že mě rodiče pobízeli slovy: „Z tebe to leze jako z chlupatý deky.“ Vás taky? Nebo to z vás lezlo odjinud?

Ano, byl jsem někdy jako hrom do police. Se sestrou zas šili všichni čerti. Obojí bylo docela zapeklité, avšak dovtípili jsme se. Jenom představit jsme si to nedokázali. Jak s čerty šít? Sestra stejně uměla jen plést šály. A můj hrom do police, to bylo taky mimo moje chápání. Blesk do police, to jo. Ale jak někam může udeřit hrom, tedy zvuk? 

Když mělo něco neodvratný konec, například porážka ve fotbale nebo nedostatek peněz v peněžence, tak si táta povzdechl: „Tak to je konečná.“ Toto úsloví používám dodnes. Když třeba vidím, že vnuk přinesl na pololetním vysvědčení jedinou dvojku, zatvářím se zkroušeně a před dospělými tragickým hlasem pronáším: „Tak to je konečná!“ Pak se nechám utěšovat.

„Jsi spadl z jahody?“ Ale to mi říkala starší sestra, to sem nepočítám. Ani běžná přísloví jako „Škoda rány, která padne vedle“ nebo „Komu není rady, tomu není pomoci“, to jste jistě taky slýchali. Zajímavé je, že jsem v dětství nikdy neslyšel „Co je doma, to se počítá“. To se asi vymyslelo později a hlavně dospělí si to před dětmi stejně neříkali.

„Odprejskni, emaile“ – tak to mi pochopitelně neříkali rodiče, ale starší sestra se svými kamarádkami, když jsem se u nich zjevil nepatřičně blízko. Tehdy ještě email znamenal pouze poctivou nátěrovou hmotu. Kde jsou ty doby! Ono tehdy i přítel znamenalo přítel a nikoliv pseudomanžel. Leč to jsem odbočil.

 „Co jen z tebe bude?“ bědovali občas rodiče. „Dříví v lese“, odvětil jsem jednou na počátku puberty, protože jsem si vzpomněl, že mi někdo říkal „rosteš jak dříví v lese“. Nevěděl jsem, jestli tak rychle, nebo divoce, ale nějak jsem odpovědět musel, že. 

Naši nikdy (teda pokud vím) nemluvili sprostě. Když si chtěli před námi ulevit nějakou kletbou, tak to bylo maximálně „Panenko skákavá!“ a „Zatroleně!“ (matka) nebo „Krucinálfagot“ (otec). A když se dozvěděl o někom, kdo dělal něco nepřístojného, ulevil si krásným „Chop se ho, pse“.

Dnes už nikde neslyším slovo šlukat. Jedině škytat. Přitom šlukačku jsme jako děti měli každou chvíli, viďte? V němčině to tuším znamená hlt. My se hltavě napili a pak šlukali (ne šlukovali!).

Nedávno jsem před vnuky použil úsloví, že dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí. Vnuk se jen zeptal. „A co je to pírko?“ Doufám, že si nemyslel, že něco sprostého.

Zvláštních slov a úsloví bylo jistě víc, ale mí vnuci je už neznají, možná tu chlupatou deku. Jaksi jsem zapomněl tenhle slovník předat svým dětem, aby ho předali těm svým. Ale teď díky tomuto článku už snad nezaniknou. Rád bych vás povzbudil, abyste taky napsali zvláštní slova, kterými vás častovali rodiče a příbuzní, když jste byli malí.

Český jazyk Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Samozřejmě jsme "nekupovali zajíce v pytli", ale zase "lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše"...dlouho jsem chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo," protože "lež měla krátké nohy"...co se mi moc v pubertě nelíbilo..."holka jako lusk, zelená a křivá" nebo "holka jako proutek, jen s ním do h*vna švihnout" a rodičům na oplátku občas říkám, že jsou "jako Pat a Mat."
Alena Velková
Skvělý článek, který mi připomněl všechna ta krásná úsloví, která se u nás často používala a i to, jak jsem "chytala zajíce" a "než se vdám, že se mi to zahojí"...babička mi říkala "ty mrťafo"...já občas říkám, "že mu to jde jako když s*re a maluje " a rozhodně si nenechám "mazat med kolem huby"...moje vnoučata mají ráda - "to je sranda pane Janda" nebo "už se práší za kočárem" a další, na která si teď nevzpomenu :-))
Alena Tollarová
Teta mi láskyplně říkala, že jsem střevo a že jsem šikovná jako hrábě do kapsy. Ve skokách u panenky skákavé jsem byla asi před 3 lety a ráda bych se na toto mystické místo vrátila.
Granda Nekonata
krásný článek :-) nejvíc se mi líbí verdikt ke Květě Fialové :-) to si zapamutuju, to je dost výstižné. k úslovím: Můj dědeček z maminčiny strany (určitě to znáte) mi říkal "tobě to sluší jako psovi uši". Říkalo se, když se honily děti spát "šup na hajdy", když šlo něco těžce, šlo to "jako s párem volů", vzpomínám na "známe svoje papnhajmské", "jména hloupých na všech sloupích"
Alena Vávrová
Nedá mi to nepřispět. Moje babička měla průpovídek nespočet, ale jedna mi utkvěla obzvláště v paměti. Když se jí o prázdninách podařilo nás s večerem nahnat usmolené do chalupy, tam už čekala ohřátá voda v kamenci a jeden každý se musel umýt od hlavy k patě ve škopku, svojí "špínu" vylít a nastoupil další adept čistoty. Když někoho babička přistihla, že to fláká, že si v lavóru myje nohu o nohu, glosovala to nesmlouvavě větou: "Kdo si myje nohu o nohu, po smrti se pos*re!"
Naděžda Špásová
Já si pamatuju babičku, ona i matka byly volyňské Česky a když jsme zlobily, tak vždycky říkala " job tvoju mať ", dodnes si nejsem jistá, co to znamená. Sprostá slova se u nás taky používala, ta nejdou opakovat. Něco podobného už napsal pan Polák.
Jana Hošková
Ahááá...díky, paní Přibilová za vysvětlení. Tu panenku jsem pochopila, ale pořád jsem nevěděla, proč je skákavá :-)) ! Tak teď jsem se zas, díky vám, poučila !
Zdenka Soukupová
Když jsem něco vyvedla a maminka mi vyhubovala, tak potom ještě dodala: A teď koukáš, jako když ti ulítly včely. Nebo jako tele na nový vrata.
Helena Přibilová
Paní Hošková, úsloví "panenko skákavá" je odvozeno od poutního místa Skoky u Žlutic na Karlovarsku.
ivana kosťunová
Mamka byla mistrný ironik a její průpovídky byly někdy dosti šťavnaté. Většinou jimi častovala herečky v televizních seriálech. Například sestřička Ina v nemocnici se dle mé maminky "tváří jak svatá Dala nevěděla komu" Květu fialovou také neměla ráda. "Ona pořád kouká, jak když má tuhou stolici" zněl verdikt. Některá její přirovnání si dodnes .připomínáme. Když někdo lenošil, byl "lemra líná". (dodnes nevím, co to je)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?