To byly časy, tehdy na stadionu

Když jsem chodila do 4. třídy, začali jsme nacvičovat na spartakiádu. Zanedlouho jsem dostala žloutenku, a tím pro mě spartakiáda skončila. Jako dospělá jsem se na spartakiády moc ráda dívala v televizi. Můj dědeček si vyhlédl moji babičku na Maninské I. dělnické spartakiádě v roce 1921.

A což teprve vidět vše z tribuny, úžasný zážitek! Ale s nadšením probíhaly i nižší, okresní spartakiády..Nevím, proč někdo to obrovské úsilí znehodnotil, že to je dnes málem sprosté slovo.

Pro mě byly nácviky na spartakiádu mučení. Jsem z Prahy, o cvičení na spartakiádě jsem nikdy nestála. Byla jsem na cvičení nešikovná a tělocvikářka mi hrozila, že nebudu cvičit. Tak jsem se těšila, že nebudu, ale my pražské jsme musely všechny. Cvičila jsem dvakrát, v roce 1955 s krychlemi a v roce 1960 dorostenky s obručí. Podívat se na spartakiádu bylo hezké, ale dostat úpal při čekání na seřadišti moc příjemné nebylo. Navíc od roku 1975 bydlím blízko Strahovského stadionu, v době spartakiád byl problém dostat se autobusem domů.I když byly pro cvičence a návštěvníky zvláštní autobusy, nacpali se i do ostatních autobusů. Když jsem se doslova vecpala do autobusu, tak jsem měla problém vystoupit, abych se dostala domů. Pro mě to je hromada nepříjemných vzpomínek a jsem ráda, že se už se nic takového neděje. Já vím, že mimopražští byli rádi, že se dostali zadarmo do Prahy, v tom je chápu, ale někteří pražští jsme to viděli jinak.

Na Strahově jsem cvičila 2x - dorostenky a ženy v modrém. Mám na to nezapomenutelné vzpomínky. Myslím, že k nácviku nás vedl hlavně sportovní duch a nějakou ideologii jsme vůbec nevnímaly. Cvičila jsem od dětství do dospělosti a vyzkoušela kdejaký sport.

Tak tohle je zase něco úderného pro zavzpomínání, nemohu se nepřipojit. Zúčastnila jsem se od té první v 55.roce jako mladší a potom starší žákyně s míčky okresních spartakiád, nezapomenutelná ovšem byla má poslední - strahovská v roce 1965. Rvaly jsme se my, osmnáctileté dorostenky, o účast na ní jak lvice a podařilo se. Bylo to mladé, radostné a rozhodně nepolitické. Legrace v ubytovně v hlubočepské škole, toulky po Barrandově, večerní programy ve vnitřní Praze nebo bláznivý rozchechtaný průvod s "hobly" od vojáků na jeho konci. Působivá choreografie s krásnou hudbou u všech vystoupení vyvolávaly nejednu slzu dojetí a mrazení v zádech i v těch vedrech.

Já jsem, Julko, cvičila jen na dvou spartakiádách, a to jako mladší žákyně pouze v místě bydliště Lomnici nad Popelkou a jako dorostenka v Týně nad Vltavou a odtud v Českých Budějovicích. Počáteční nácvik dorostenek pro nás začal hned po příchodu na SVVŠ, tedy v 15 letech. Měla jsem ráda cvičení na nářadích, takže mě nácvik zprvu vůbec nebavil. Neměly jsme vůbec představu, jak bude cvičení vypadat ve finále na obrovském stadionu. Ale když jsme pak odcvičily v Budějovicích a na Strahov nešly, docela nás to mrzelo. Na spartakiády v TV jsem se dívala ráda a vážila jsem si našich krajanů, kteří sem přijížděli z daleké ciziny, aby zhlédli spartakiádu. Byli vždy úplně dojati. A nehrálo pro ně roli, že je to v socialistickém Československu.

Pane Zelenko, děkuji za Váš komentář, s jehož obsahem souhlasím v plném rozsahu. Také zde někdy raději nereaguji. Tuším, že bych se dostala na černou listinu těch, kteří, jak píšete, obdivují světlé zítřky. - Ještě ke Strahovu - zde - https://www.i60.cz/clanek/detail/29962/moje-hudba - jsem se zapojila do části soutěže na téma hudba. K mému článku o cvičení patří.

Tedy, necvičil jsem všechny. Poslední v roce 1965, na fakultě.

My jsme také jednou nacvičovali na spartakiádu, ale na Strahov jsme se nedostali. Myslím, že u nás je bohatá tělovýchovná tradice již od Miroslava Tyrše, což potvrzují i všesokolské slety před a po spartakiádě. Jde o radost lidí z pohybu a ne o politikum.

Naprostý souhlas s tím, co píšete. Já cvičil na Strahově všechny spartakiády. A nikdy jsme to nebrali jako politikum. Byla to zábava a úžasné zážitky. Dnes se na vše, co bylo za minulého režimu, akorát kydá hnůj. Ale raději nebudu pokračovat, nebo mne zdejší obdivovatelé dnešních světlých zítřků sežerou. Politikaření bylo vždy svinstvo. Ať už za komunistů, nebo dnes. Heslo, "kdo nejde s námi, jde proti nám", je věčně živé a prochází všemi režimy. Ale pokud takto uvažuji, neznamená to, že komunistický režim preferuji. Každý z režimů má v sobě striktní ideologii - něco dobrého a něco špatného.