Dlouhá cesta do Maroka

Děkuji za nové pochvaly. Je fakt, že po 20-ti letech " křižování " Evropou se mně v současnosti dělá špatně už při pouhém pohledu na vlak a koleje.

Moc hezké vyprávění a hlavně nezapomenutelné zážitky. Sama bych si vůbec netroufli a přiznám vlakem cestovat neumim.

Pěkné a odvážné cestování, ale jak se znám, určitě bych dlouhé cestování vlakem nezvládla. Na druhou stranu si člověk cestu užije a hlavně hodně vidí. Děkuji, článek se mi moc líbí!

Pane Soukup, naprosto s Vámi souhlasím, pokud jde o cestování bez cestovní kanceláře. Nicméně v případě cesty s někým blízkým, kdo sdílí moje vnímání zážitků, je to naopak obohacující. Zde mám na mysli především mého manžela. Na některých cestách nás doprovázeli i synovec a neteř a jejich vidění světa nám pomohlo danou zemi pochopit z jejich perspektivy. Cestu do pobaltských zemí jsme absolvovali s francouzským kamarádem, který nikdy nežil v komunistické zemi a jeho reakce na přeživající aspekty socialistického zřízení byly mnohdy překvapivé.

Díky za komentáře. Cestování " single " má jednu velkou výhodu a tou je, že se nemusíte podřizovat tomu druhému. Manželka by se mnou vlakem tak dlouhou cestu asi nezvládla.

Maroko jsem měla možnost projet od Západní Sahary do Marákeše a dalších královských měst. Je to velmi krásná země. Napsala jsem o cestování po Maroku několik článků na íčko..

Svým způsobem jsem trochu dobrodruh, ale tohle bych určitě nezvládla :-)

Maroko jsme s manželem rovněž navštívili. Bylo to v zimě, v horách ležel sníh a krajina byla překvapivě zelená. Děkuji za vaše zajímavé postřehy.

Já jsem byla kdysi v Tunisu, i kdybych byla mladší, už nikdy bych sama nejela. Bylo to na hraně.

Václave, arabský svět trochu znám, se ženou jsme projeli pár států a život tam se nedá s naším vůbec srovnávat. Ale je to vždy zajímavé poznání.