FEJETON: Ať žijou Horáčková a Stehlíková!

Ať si říkaj, dokud se o nás mluví, tak žijem !

Pěkné, s obsahem nemohu než souhlasit. ještě, že je ten náš život pestrý!

V dobách, kdy jsem coby dítě a poté téměř dospělá žila u našich, slyšela jsem od matky tuhle otázku poměrně často. Přiznám se, že mi ta věta pro svoji obecnost a nekonkrétnost lezla na nervy. Naposledy se mě matka na tohle zeptala coby dávno dospělé pětačtyřicátnice. Po mém rozvodu. Podívala jsem se na ní a říkám si, už toho mám dost. Jak dlouho ji to bude držet proboha. Pomyslela jsem si. A jak jsem vždycky mlčela, tak jí povídám. Který lidi? Nečekala to a prostě nevěděla. V duchu jsem zajásala. A vítězně povídám: Je mi to jedno! A mám jednou provždy pokoj. Už se nezeptala.

Jelikož Džamila Stehlíková teď čelí výhrůžkám Hradu, že ji zažalují, tak mě ten titulek zmátl - myslel jsem, že ten fejeton bude o ní.

Co by tomu řekli lidi, jsem občas doma taky slyšela, mně to bylo šumák. Žila jsem od sedmnácti v Praze, domů jsem jezdila na víkend, kde jsem se moc neohřála, protože kolem byla spousta lákadel. Horáčkové a Stehlíkové jsou nesmrtelné a jsou všude. Dobré napsané. :-)

Hmmm... nevím co jste si vymyslel, ale Horáčková se Stehlíkovou vod nás ze vsi se prej poznaly. Alespoň mi to tvrdily v poledne před kostelem. Jo... a Stehlíková si vás prej nechala synovcem vygůglovat. Zatím prej jen zjistila , že jste jako malej trhal mouchám křidýlka a v první třídě spolužačce splách do wc strouhátko na tužky. Jo ...a prej to mušíte bejt vy, protože jeden Tomáš Polák je profesorem na ňáký univerzitě a ten by se k tomu nesnížil a druhej Tomáš Polák už desátým rokem sedí za krádež krabice lentilek. Ale nemám to prej nikomu říkat, maximálně ženskejm v konzumu a chlapům v hospodě. Jinak ani muk! ;-)