Důvěřuj!

Jindři, nebýt toho, že jsme byli 4 děti, tak by se maminka taky udřela, protože žádní pomocníci k nám nesměli.

Měli bychom si připomenout, že panství (páni ze zámku) jako taková, končila parcelací 1921. Bohatí si nakoupili pole a stali se z nich sedláci a chudí zůstali "na svém".

Můj švagr byl selský synek a jeho rodina vlastnila velký statek s 20 ha vlastních polí. Ve chlévě krávy a koně. Samozřejmě měli pomocníky, ale z jeho vyprávění vím, že jeho matka se udřela. Takže sice se asi měli dobře, ale zadarmo to nebylo. Nakonec byli prohlášeni za kulaky a vše přebralo JZD. Myslím, že byl švagr nakonec rád. Později vystudoval a nikdy nelitoval, že to takto dopadlo.

Nechci se plést, ani přít. Z vyprávění rodičů pamatuji, že dokud byli kmány, tak sedlák, jeho manželka selka a jejich děti nepracovali, na dřinu měli lidi. Proto si rodiče po svatbě 1945 zavedli soukromé hospodářství a pracovali na sebe. O tom, jaká to byla dřina, aby se rodina uživila, dnes mohu vyprávět i já :-)

Tak jen abychom to nepletli dohromady, pán byl na zámku, sedlák na statku a na poli, tancovali sice rádi, ale té dřiny bylo více.

Tu osůbku vpravo vnímám jako typickou selku. Co pamatuji, vždycky byli páni, kteří tančili, počítali, kreslili grafy o tom, jaké skutečné hodnoty, kmáni vytvořili.

Já Grando dělám už léta to, co Vy

Já naopak děkuji a líbí se mi závěr, i ty žně a sedlácké téma. Odkudpak asi přišla ta osůbka vpravo? :-))

Poněkud jsem se ztratila. Zdánlivě nadupané zážitky napříč věkem, ale nenašla jsem ani malou kotvičku, kterou by mi autorka naznačila skutečný interní prožitek. Působí to neosobně, ale nic proti tomu.

díky za upozornění!