Chodím nakupovat velmi nerad, ale občas je třeba doplnit zásoby a nelze se tomu jen tak vyhnout. V poslední době slyšíme neustálé hrozby, co se všechno ještě bude zdražovat, a tak po vzoru své manželky, která se už připravila na válku, blackout či na příchod mimozemšťanů, vyrážím i já na nákup strategických potravin a nápojů. Regály ve sklípku se tak utěšeně zaplňují ovesnými vločkami, vínem, kávou a rumem (používám jej do čaje v zimním období).
Od jisté doby v supermarketech po celé Praze velmi trpí má výduť na aortě. Hned, jak si vyzvednu košík, už je vidím! Babku nebo dědka, kteří mně budou ztrpčovat život po celou dobu mého nákupu. I když se jim snažím vyhýbat, jsou všude! Zablokují košíkem nebo tělem místo, kde si chci vybrat zboží, nečekaně do mně rycnou a nezklamou ani ve frontě u pokladny. Když jsou přede mnou, hádají se s pokladní, že podle letáku měla být rajčata ve slevě, a ta jim trpělivě dlouho vysvětluje, že to bylo před týdnem. Když jsou za mnou, netrpělivě mně strkají košíkem do mého pozadí.
O hodně horší je to v létě, když musím jet do Kauflandu v Domažlicích na nákup zeleniny a ovoce, která je v obchodě na Babyloně stejně drahá jako na Islandu. Potkává se tam totiž příbuzenstvo ze všech možných vesniček v okrese a projet jejich "vozovou hradbou" je téměř nemožné. Nejraději se sdružují u regálů s pečivem a teprve na můj dotaz, zda se tady koná členská schůze KSČ, se neochotně přesunují do jiného místa.
Další trápení mě čekají při jízdě vlakem. Z hlavního nádraží odjíždím v kupé zpravidla sám a na Smíchově se ke mně neomylně posadí rodinka s uřvaným dítětem nebo se psem. Jelikož v té době jsou už všechny oddíly obsazené, trpím jako zvíře až do Plzně, kde hodně cestujících vystupuje.
Ptal jsem se svého "Anděla strážného", co to má znamenat? On však zarytě mlčí, a tak ve mně postupně klíčí podezření, že na mě tam nahoře žalovala nějaká zhrzená milenka, která už je pár let na "PRAVDĚ BOŽÍ". Ráno, když se po probuzení dlouho povaluji ve své posteli, se v duchu probírám svým životem v mládí a po hříchu zjišťuji, že jsem se často choval k dívkám jako mizera. Může za to moje první láska ze Srní na Šumavě, která mně najednou napsala, že má ráda nějakého "Haryho" z Prahy. Od té doby jsem byl dlouho na dívky zlý a ten trest si asi zasloužím. Jak rád bych všechny dodatečně poprosil o odpuštění, ale není to bohužel možné. Už se pár let kácí i v našem lese a já dostávám samé špatné zprávy!