Bože, kdo mě to trestá?
Ilustrační foto: pixabay.com

Bože, kdo mě to trestá?

26. 1. 2022

Chodím nakupovat velmi nerad, ale občas je třeba doplnit zásoby a nelze se tomu jen tak vyhnout. V poslední době slyšíme neustálé hrozby, co se všechno ještě bude zdražovat, a tak po vzoru své manželky, která se už připravila na válku, blackout či na příchod mimozemšťanů, vyrážím i já na nákup strategických potravin a nápojů. Regály ve sklípku se tak utěšeně zaplňují ovesnými vločkami, vínem, kávou a rumem (používám jej do čaje v zimním období).

Od jisté doby v supermarketech po celé Praze velmi trpí má výduť na aortě. Hned, jak si vyzvednu košík, už je vidím! Babku nebo dědka, kteří mně budou ztrpčovat život po celou dobu mého nákupu. I když se jim snažím vyhýbat, jsou všude! Zablokují košíkem nebo tělem místo, kde si chci vybrat zboží, nečekaně do mně rycnou a nezklamou ani ve frontě u pokladny. Když jsou přede mnou, hádají se s pokladní, že podle letáku měla být rajčata ve slevě, a ta jim trpělivě dlouho vysvětluje, že to bylo před týdnem. Když jsou za mnou, netrpělivě mně strkají košíkem do mého pozadí.

O hodně horší je to v létě, když musím jet do Kauflandu v Domažlicích na nákup zeleniny a ovoce, která je v obchodě na Babyloně stejně drahá jako na Islandu. Potkává se tam totiž příbuzenstvo ze všech možných vesniček v okrese a projet jejich "vozovou hradbou" je téměř nemožné. Nejraději se sdružují u regálů s pečivem a teprve na můj dotaz, zda se tady koná členská schůze KSČ, se neochotně přesunují do jiného místa.

Další trápení mě čekají při jízdě vlakem. Z hlavního nádraží odjíždím v kupé zpravidla sám a na Smíchově se ke mně neomylně posadí rodinka s uřvaným dítětem nebo se psem. Jelikož v té době jsou už všechny oddíly obsazené, trpím jako zvíře až do Plzně, kde hodně cestujících vystupuje.

Ptal jsem se svého "Anděla strážného", co to má znamenat? On však zarytě mlčí, a tak ve mně postupně klíčí podezření, že na mě tam nahoře žalovala nějaká zhrzená milenka, která už je pár let na "PRAVDĚ BOŽÍ". Ráno, když se po probuzení dlouho povaluji ve své posteli, se v duchu probírám svým životem v mládí a po hříchu zjišťuji, že jsem se často choval k dívkám jako mizera. Může za to moje první láska ze Srní na Šumavě, která mně najednou napsala, že má ráda nějakého "Haryho" z Prahy. Od té doby jsem byl dlouho na dívky zlý a ten trest si asi zasloužím. Jak rád bych všechny dodatečně poprosil o odpuštění, ale není to bohužel možné. Už se pár let kácí i v našem lese a já dostávám samé špatné zprávy!

 

 

 

 

můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Také jste mne pobavil.
Marcela Pivcová
Asi chodím nakupovat v nějaký jiný čas než ostatní nakupující. Možná také, že hned od vchodu nevysílám zamračeně pátravé pohledy, hledající, kdo se už od některého regálu chystá mě naštvat. Častěji chodím po obchodě jen s košíkem a snad se nevrhám mezi nakupující, abych rychle ukořistila vyhlédnuté zboží. Pokud mám pocit, že někomu už začínám překážet, použiji omluvu typu: Pardon, už vás pouštím! - a s košíkem se snažím rychle uhnout. Asi špatně vidím i slyším, ale zlé pohledy i slova mě nějak nedoprovázejí. Někdy trochu zdržuji u pokladny (platební a slevová karta a ukládání věcí do tašky), ale i to jde bez komentářů. V nedávné době jsem dost často zdržovala reklamací účtenky s nesprávnými - vyššími cenami a ostatní zákazníci beze slov zřejmě fandili více mně než obchodu. Možná měli stejné zkušenosti.
Irena Drob
Docela jsem se zasmála, popisujete přesně a vtipně. Poznámku o schůzi si zkusím zapamatovat, jen nevím, jestli bych měla odvahu použít ji.
Jitka Caklová
Ivano, podle přísloví, že "náhoda neexistuje, že to je jen křížový bod dvou skutečností", na čí straně myslíš byla vina, na Tvé?, nebo té babky?, když jsi v danou chvíli měla nohu přesně tam, kde ve stejnou chvíli jela dotyčná babka s nákupním vozíkem? :-)
ivana kosťunová
Vnímám ve vašem fejetonu nadsázku, a bavím se tím. Setkávám se s něčím podobným. Je nutné brát to s humorem, jsou to jen prkotiny. I když - když mě asi před dvěma lety jedna babka přejela košíkem nohu, roztrhala mi punčochy a odřela mi nohu do krve, když jsem zařvala bolestí, tak se jen tak letmo ohlédla a ucedila : Tak teda promiňte, no... do smíchu mi právě nebylo. Asi to zlevněné zboží nutně potřebovala :))
Granda Nekonata
nemohu odolat :-) největší trest teprve čeká na svoji příležitost! U pokladny Já rozděluji nákup na tři až čtyři části. Hudrejte si, nepovolím! Potřebuju účtenky! Hudrejte víc a já vám odseknu, ať si jdete k jiné pokladně, že máme svobodu. :-) no, teď přemejšlejte, za kterou nešťastnici bude tenhle TREST :-)
Zuzana Pivcová
Nakupování je také jednou činností, která mi tu na jihočeském polovenkově vyhovuje více než v Praze. V některých supermarketech s menší plochou to zkrátka tak je, že se lidé setkávají mezi regály. Jsou to různé věkové kategorie včetně "nakupujících" malých dětí s rodiči. Já vůbec nikam nespěchám a nevrhám se mezi prvními po slevách, takže klidně počkám, až si někdo jiný vezme z regálu, co potřebuje. Jsem ráda, že mě tu už berou i pokladní a jsou ke mně milé. Že jsem sem zapadla.
Hana Řezáčová
Taková překážející babka jsem často já, vrážím do různých dědulů co chvíli. Jsem si toho vědoma , omlouvám se a culím se na ně - teď teda překáží respirátor, ale snažím se ... Zatím nikdo nereagoval : Bože, kdo mě to trestá ... Možná proto, že nenakupuji ani v Domažlicích ani v Plzni ...
Jitka Caklová
J.Z. 15:41: Komu je přáno, tomu je dáno a nemá potřebu pokládat irelevantní dotazy ve snaze někoho zesměšnit. Zkušenosti jsou nesdělitelné a kdo nezažije nepochopí. Sama jako důchodkyně nákupní slevy využívám, lidi mi nevadí a nakupovat chodím, kdy se to hodí mně i s vědomím, že lidem jako je pan Soukup budu vadit a jsem ráda, že takoví lidé nevadí mně :-) Všechno je pomíjivé, když mi bylo 12 -13, tak čtyřicetiletá učitelka pro mě byla stará bába, když bylo čtyřicet mně a jela jsem do lázní, přála jsem si nemít spolubydlící sedmdesátiletou bábu. Teď je mi 72 a vím, že "chyby", které vidím na druhých jsou chybami mými. Každý má právo být svůj a nevidím důvod, proč by se měl chovat podle mých představ.
Jindra Hubačová
Humor, určitá nadsázka, ale někdy tvrdá realita. Například nebalené ovoce již nekupuji, nelíbí se mi osahávání a přebírání nabízeného, někdy dokonce oštipování kuliček hroznů a následná degustace. Neříkám, že všichni se takto chovají, ale určitá skupina lidí , ano. Tak podobně i s chlebem atd.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.