Dítě nepatří do ústavu, ale do rodiny

Naprosto souhlasím s paní Jelínkovou. Samozřejmě by bylo naprosto ideální, kdyby se všechna miminka dostala ihned k novým rodičům. Ale bude dobře fungovat správa a kontrola, jak se dítě v nové rodině má ??? Toho bych se dost obávala. Také mám obavu, že aby zde nešlo v první řadě o peníze...a co se týká pěstounství na určitou dobu - to nemůže rozhodně dělat každý. Já například tedy ne. Nedokázala bych se starat o dítě a pak ho po roce dát kamsi dál...pro mne je to hrozná představa ! Jak se píše dole, může to dopadnout přesně tak, jak je to v Americe, kdy dítě za dobu svého života projde několika "různými" pěstounskými rodinami, než stačí k někomu přilnout, už ho dají jinam (z důzných důvodů).

Kdo by to byl rekl, ze chybi pestouni? Kdyz vyberove rizeni a cely ten proces, nez vam sveri dite, je tak nesmyslne dlouhy a prisny... Coz v kontrastu k tomu, ze zplodit dite muze kdejaky ozrala, fetak nebo nasilnik, bez prace, co ti dite bude akorat tyrat, je hodne smutne. Jsou spousty lidi, co by dite chteli, nemohou mit a stat jim je nesveri, radeji je nechava zavrene v ustavech.

Ano souhlasím paní Pokorná. Děti potřebují hodně lásky. Potřebují cítit, že jsou milované.

Je moc hezké říkat, že děti patří do rodiny. Ale pěstounů, kteří to myslí s dětmi dobře zase tolik není. Mám obavu, zda se péče o děti nestane pro někoho jenom obživou. Také nesouhlasím s přechodným pěstounstvím. Aby to nedopadlo jako v USA, kde se děti stěhují z jedné rodiny do druhé. Dítě hlavně potřebuje stabilitu. Potřebuje si zvyknout a mít zázemí. Jinak to není o moc lepší než v ústavu. A to jsem také proti ústavům. Ale vše má svoje pro a proti.

:-) Správný závěr paní Žůrkové - člověk je zužitkovatelný a přínosný na mnoho způsobů, jenom naše omezenost mnoho benefitů hatí. :-) :-) :-)

Po mnoha letech praxe ve vedení školského zařízení pečujícího o děti s nařízenou ústavní výchovou jsou mé zkušenosti a poznatky tyto: snaha vytvořit těmto dětem v různém časovém období klidné a spokojené dětství, v materiálním nadstardandu, osvojení si kladných životních hodnot a uvědomění si benefitů kvalitního vzdělání, často ztroskotávalo, když se děti vracely do biologické rodiny, která po generace vyznává systém nevzdělávání-nezaměstnanost-sociální dávky. Většina k tomuto "pohodlnému životu" dříve či později inklinovala... Čest výjimkám! A co se týká dětí, které do dětského domova přišly z pěstounských rodin, ve kterých tzv. výchovně selhaly, a prošly jich třeba několik!, tak jsem neviděla nic pozitivního na tom, že MPSV před několika lety začalo silově propagovat rodinné prostředí, ať je jakkoliv nepodnětné a nebezpečné, a pěstounskou péči jako nejlepší pro vývoj takto ohrožených dětí. Zeptejte se tzv. celebrit, např. paní Vodičkové, která měla ve své péči několik dívek, a mohla na ně výchovně působit, jak jim zajišťovala péči pro jejich potomky, o které se nedokázaly či nechtěly starat... Herečku paní Žilkovou, spisovatelku paní Kohoutovou, jak se jim "podařilo" v podnětném prostředí vychovat krásné lidské bytosti...Genetiku neošálíš.... P.S. Děkuji všem pěstounům a adoptivním rodičům, kteří do života vybavili děti, které jsou přínosem pro naši zemi.

Sama jsem byla v kojeňáku, a to proto, že máma musela na operaci a táta péči nezvládal. Hned, jak to šlo, šla jsem domů. Je pravda, že jsem tam podle vyprávění prožila těžké chvíle, protože mě nechali se ukřičet, takže jsem ztratila sací reflex a museli mě krmit kapačkou. Ale na druhé straně nevím, jak bych nesla, kdyby mě z rodiny, na kterou bych si zvykla, vzali do té vlastní. Možná by to nebylo zas tak těžké, nevím. Kdybych v ústavu nedopadla tak, jak jsem dopadla, kdyby se mi víc věnovali, myslím si, že by byl pro mě pobyt v něm lepší než v nějaké rodině, na kterou bych si bývala zvykla.

Nebylo by rozumnější začít u výchovy rodičů, kteří plodí děti bez toho, aby byli schopni se o ně poté postarat? Vidím to kolem sebe v několika rodinách - rodiče tráví volný čas s kamarády většinou u skleničky, děti se bezcílně potulují a najednou přijde patnáctiletá dcera s tím, že je těhotná. Chvíli je to šok, potom těšení na miminko a když mladá matka nastoupí do stejného vlaku jako rodiče, ti se stávají pěstouny - to v tom lepším případě, a nakonec jsou překvapení tím, co výchova dětí obnáší. A také mne zaráží postup těch různých "ospodů" - nekonečné kontroly ve fungujících rodinách s dětmi v pěstounské péči, nezájem o rodiny s vlastními dětmi, které jsou hladové, v zimě polonahé, často zneužívané kamarády i rodiči... No a při pěstounské péči je další problém - rodič vychová dítě do dospělosti a potom se jej ujme biologická rodina, která se už "postará".

:-) Problémem je , že kdejaký ústav či úřad se obhájí lépe než kdejaká rodina; život je zápas ve volném stylu a ten lépe ovládají požehnané instituce... :-)

Péče o přijaté dítě je opravdu oběť, ale člověk, kterého to baví, to tak nebere. Mě jen mrzí, že už profesor Matějček před 60 lety upozorňoval na špatný vliv dětských domovů na ty nejmenší. Ještě dnes je dost složité projít všemi testy a dostat dítě do péče. Ale najdou se i stateční, kteří se do toho pustí. Na Slovensku už je několik let zákon, že dítě do tří let do ústavu nejde, buď jde do přechodné péče nebo do rodiny, kde jsou stálí "profesionální rodiče" protože nejhorší je střídání pečující osoby. Dítě potřebuje mít jistotu v jedné osobě, která se o něj stará stále. Bez této jistoty má problémy ve vztazích ještě v dospělosti. Tak snad se dočkáme změn k lepšímu.