Deník radosti

Já si píši deník od mládí. Když jsem měla bolest, tak jsem se z ní vypsala a bylo to na mnoho stran, když radost tak ta nepotřebovala tolik písmen .* Stále denně bilancuji svůj život na papír a hlavně jsem za něj vděčná.* A u mne je to téměř tak jak to popsala milá Zuzanka - nebylo to u mne lehké se k vděčnosti* dopracovat.

Deník si nepíši, ale stále se však na něco těším, i když jsou to maličkosti.

Děkuji za hezký a povzbudivý článek a také za další zajímavý obrázek.

U mě je to s menšími obměnami jako u Moniky. Ale nebylo to moc jednoduché se k takové vděčnosti dopracovat.

Hezké a inspirativní :) :) :).

Děkuji za tvou zkušenost, někomu to může pomoci. Někdo to píše obráceně, večer si zapisuje, co pěkného den přinesl. Zatím můžeme plánovat na jaro, na léto, věnovat se zálibám, práci, četbě, procházkám, kontaktům na dálku, pustit si film, poslechnout hudbu...je toho víc, co nás může posílit.