V zimě u krmítka
Foto: autorka

V zimě u krmítka

21. 1. 2022

I v lednu bývá na horách u krmítka živo, počet jeho návštěvníků však závisí na počasí. A protože ve druhém lednovém týdnu bylo počasí proměnlivé, bylo rozmanité i naše pozorování.

V deštivém dni se objevili ptáci, jen když skončily mírné a občasné přeháňky.

Padla-li na krajinu souvislá mlha s hlubokým tichem kolem, byl sice u krmítka pohyb, ale ptáků nebylo mnoho. Teprve, když celou noc osvětloval okolí měsíc a jasně svítily hvězdy, věděli jsme, že následující den bude pro sýkorky ideální.

Ráno, chvilku po tom, když se slunce ukázalo uprostřed červánků, jsme je mohli očekávat. Na stříšce krmítka se ale nejprve objevila sojka. Poseděla, porozhlédla se a pak se spokojeně usadila na vedlejším stromě. Hned jak bylo krmítko volné, přilétla spousta drobných sýkor modřinek. Poznají se podle modré čepičky a hlavně podle černých proužků přes oči. Vesele prováděly na lojové kouli akrobatické kousky, natáčely se ze všech stran, zobaly i hlavou dolů a ukazovaly svou barevnou krásu.

Přilétla i skupina baculatých a větších sýkor koňader. Ty mají tmavou, černou hlavičku s bílými tvářemi, od krčku se jim táhne výrazný, souvislý černý pruh přes žluté bříško dolů. Proti modřinkám byl jejich projev vážnější, ale stejně opatrný až bázlivý. Oba druhy sýkor totiž vybíraly slunečnice z krmítka stejným způsobem. Pomalu se k němu po větvičkách modřínu přibližovaly, pak velice rychle nabraly semínko do zobáčku a honem pryč. Na vyšších větvích si slunečnici v klidu vyzobaly. Pomocí drápků na nožičkách ji přidržovaly tak dlouho, dokud obal semínka nebyl prázdný. Takto to opakovaly všechny.

Občas zalétl ke krmítku kos, sýkorky ale jen trochu vyplašil a usadil se na modřínu. Všichni ptáci si pak dali asi na tři hodiny pauzu, aby pak celé odpoledne pokračovali. Dobře, že využili nádherného dne.

Večer začala fujavice a sněžení, takže jsme ani nečekali, že se ráno sýkorky objeví. Jsou však statečné a uvyklé životu na horách, a i když jich bylo málo, přilétly si pro snídani.

 

Sýkora koňadra je naše největší a také nejrozšířenější sýkora. Je velká přibližně jako vrabec, je pěvec, kterého často slyšíme v korunách stromů. Má černou hlavičku s bílými trojúhelníkovými tvářemi, je černá na krku, s černým pruhem na žlutém bříšku, u samičky nemusí být tak výrazný. Křídla má modrošedá s bílým proužkem, hřbet je zelený. Vyskytuje se na celém území ČR, je to pták zahrad, sadů, parků a všech druhů lesů, spatříme ji i na horách. Hnízdí až 2x ročně, v dubnu až červenci, asi za 14 dnů vysedí až 10 vajec, sameček při sezení samičku krmí. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, zůstávají s nimi přes zimu, dospělá jsou až ve druhém kalendářním roce. Potravu tvoří na jaře a v létě hmyz, na podzim a v zimě semena (slunečnice, bukvice, ořechy).

Sýkora modřinka je menší, má bílou hlavičku s modrým vrškem, od zobáčku má černý proužek přes obě oči, proužek má i od zobáčku na bradu. Hřbet je zelený, křídla modrá s bílou páskou, bříško žluté s úzkým, šedočerným pruhem, ocas modrý, sameček má barvy výraznější. Hnízdí podobně jako koňadra, má ráda dutiny, opuštěná hnízda i budky, hnízda vystýlá mechem, travou, srstí. Výskyt, potrava, výchova i dospělost mláďat je u obou sýkor stejná. Stejná je i neposednost a bázlivost u krmítka, proto se nesnadno fotí. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
V dětství jsem sem tam mohla pozorovat ptáky, ve městě je moc nevidím. Díky za článek a hezké fotky. Napadlo mne, jestli do krmítka nemůže vlézt kočka? Zdá se mi to pro ni snadné se tam dostat.
Eva Mužíková
Vždy mne potěší článek, který vypovídá o pisatelově lásce k přírodě. A tento je právě takový.
Miloslava Richterová
Třeba se ještě další druhy objeví, ať tak či tak je to radost. Zdravím všechny milovníky přírody. (Na www.makov.cz jsem se podívala a ještě podívám :-) děkuji).
Marcela Pivcová
Na chalupě v jižních Čechách pomáháme sousedovi krmit ptáčky a to nejen v zimě. Dříve sem létalo hodně rozmanitých návštěvníků, v současné době už snad jen vrabci a hrdličky. Zato těch vrabců je opravdu množství - dvacet i třicet není výjimkou.
Jana Šenbergerová
Sledovat ptáky mě moc baví. Dělám to nejen na procházkách, ale také živě přes kameru na www.makov.cz. Díky za hezký článek i fotografie.
Zuzana Pivcová
Moc jste mě potěšila, zavzpomínala jsem si na ptactvo, které jsme krmily v archivu na pražské Invalidovně. Ano, sýkorky vždy přilétly, popadly semínko slunečnice a hned byly pryč, zatímco zvonci seděli na parapetu a drtili a drtili slunečnicová semena a ostatní ptáčci museli čekat.
Anna Potůčková
Zajímavý článek a z vlastní zkušenosti vím, jak jsou sýkorky neposedné a jak špatně se fotí.
Marie Měchurová
Ptáčky krmím od podzimu do jara. U nás se mají moc dobře. Pod ořechem nám teče potok a všechny ořechy, které do něho spadnou, sušíme pro ně. Děkuju za rozšíření znalostí o těchto malých stvořeních.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.