Takový všední obyčejný den

Já jsem své prarodiče nikdy nepoznala. Moji rodiče byli každý z pěti dětí, a oba to poslední. Já jsem se jim narodila také dost pozdě, takže prarodiče už jsem neměla. Myslím si, že roli babičky ale zvládám dobře a moc si ji užívám. Hezké vzpomínání i fotky.

Krásně, zajímavě napsaný článek. Kniha bude krásnou vzpomínkou.

Jsi, Soňo, jednou z těch, kteří dokáží z obyčejného dne udělat neobyčejný, a to pro sebe i pro ty, kteří Tě vnímají. Děkuji.

Soni, Ty ať píšeš o čemkoliv, je to vždy velice zajímavé, mnohdy až dojemné vyznání. Také Tě vnímám jako velmi citlivého člověka s velkým srdíčkem. Ten "příběh" jedličky mne moc zaujal... zkrátka takový je život. Na jedné straně radost, na straně druhé smutek.

Děkuji za vzpomínky. Ještě když jsem chodila do práce jsem se v pátek snažila vše udělat i nakoupit, abych pak měla klidnou sobotu a neděli. Nelze si nevzpomenout. Pak jsem mohla jen sedět a odpočívat, ne jen pracovat. Teď je to jiné. Ráda vyrazím do obchodu, třeba jen pro dvě věci. Víc se těším, že někoho potkám a popovídám si.

Moc hezky napsáno, Vaše články čtu velmi ráda, často smýšlím stejně. A často se mi ani nechce nic připsat, abych nezaplašila atmosféru, která z nich vyplývá. :-) Při křtu se dávalo dítěti jméno po kmotrovi nebo po někom hodně blízkém.

Také se nebudu opakovat a napíšu jen: "Soňo, děkuji Ti za krásná slova i fotky!"

Soňo, neumím dát deset hvězdiček, tak tu druhou "pětku" dávám sem. Neobyčejně jsi popsala takový obyčejný všední den.

Sono moc hezky jste popsala docela všední,obyčejný den,slzy mám v očích jak to je hezky napsané.Děkuji Vám.

Soni Tvé články se čtou velmi dobře a čtu jej moc ráda. Moc hezké je Tvé vyprávění a krásné jsou také fotografie!