Uvězněna za zdí

Velmi zajímavý článek. Dík.

Napínavý příběh. Štěstí v neštěstí. Ale vše dopadlo dobře. Díky.

Jano, i když se jednalo o zážitek skoro hororový, pobavila jste mne.

Omlouvám se, nešlo mi to vložit a pak se to tam najednou dostalo 3x...ach ta technika!

Skvělý příběh...já myslím, že se hrobník nudil :-))

Skvělý příběh...já myslím, že se hrobník nudil :-))

Skvělý příběh...já myslím, že se hrobník nudil :-))

Já jsem byla před rokem uvězněna na Dětském ostrově. Fotila jsem z druhého břehu Tančící dům a bez varování byla v 17 hodin zamčena železná vrata. Přivolaná Městská policie byla velice příjemná a stejně tak hasiči. Nikde jsme nedohledali žádnou ceduli o návštěvním řádu. Ani jsem neplatila pokutu za výjezd.

Takovéto příběhy jsou osvěžením pro duši čtenáře na i60! Výborné!

Hezky jste nám popsala nechtěné dceřino dobrodrůžo a ve mně vyvolala vzpomínku na podobný malér kdysi zamlada. Pravidelná podniková CO školení u nás v Kladně se odehrávala v místnostech na konci obřího krytu pod haldou cca 1 km od vchodu. Jednou takhle již patřičně vyškolená před odchodem jsem usoudila, že si ještě odskočím na toaletu. Špatně jsem ale odhadla čas, kdy ostatní svižným tempem opustili nehostinné prostory a tak jsem se ocitla ve tmě sama v chodbách krytu (mobily tehdy samozřejmě ještě nebyly). Dokázala jsem ale překonat strach a hmatem po stěnách a přepážkách s pancéřovanými dveřmi jsem se nakonec po nekonečných metrech probojovala ke skladišti CO pomůcek, kde mne vysvobodila skladnice. Hlavně to chce zachovat klid a rozvahu.