Kreslený půvab příběhu, ve kterém jedno zrcadlo zamotá osudem krásné Sněhurky, poprvé okouzlil filmové diváky v celovečerním filmu 21. prosince 1937. Na tento předvánoční den připadla premiéra prvního velkého animovaného příběhu, který inspiroval další snímky. Význam Sněhurky a sedmi trpaslíků studia Walta Disneyho stvrdily dva Oscary, jakož i všechna další opakovaná uvádění snímku.
Film též započal tradici legendární disneyovské rodinné zábavy, která je typická osobitým kouzlem, dobrou stavbou příběhu a špičkovou animací.
Jen výtvarné pojetí se mění – zatímco tvary Sněhurky a sedmi trpaslíků byly kulaté a oblé, v padesátých a šedesátých letech se již studio nechalo inspirovat novodobým výtvarným uměním.
Příběh Sněhurky, ve kterém se mísí pohádkové kouzlo, dech beroucí napětí a neobyčejná odvaha, začíná u kouzelného zrcadla. Kdo je na světě nejkrásnější? Zlá královna se dozvídá, že její půvab daleko převyšuje nevlastní dcera, Sněhurka. Proto se jí chce zbavit.
Na útěku před nenávistí narazí Sněhurka na chaloupku, ve které žije sedm roztomilých trpaslíků Šmudla, Prófa, Štístko, Kejchal, Stydlín, Dřímal a nabručený Rejpal. Vzájemné setkání změní osudy každého z nich.
Disney si na příběhu o sličné dívce pronásledované zlou macechou dal záležet a z knihy na filmové plátno jej převáděl celé čtyři roky. Na pečlivé přípravě a zdlouhavém natáčení se podílelo na 570 kreslířů.
Nejvíce práce si dali tvůrci se sedmi trpaslíky – každý z nich měl vlastní osobnost, podtrhnutou navíc nezaměnitelnými pohyby, aby si je diváci nepletli. Ve filmu tak Disney poprvé uplatnil svůj smysl pro jemnost, cit a lásku a zároveň i metaforické zlo.
Ale nebylo to jednoduché, zlé jazyky tvrdily, že animace se hodí jen pro krátké filmy a celovečerní film bude propadák. Nakonec to dopadlo právě naopak. O film, který místo plánovaných 250 tisíc dolarů stál 1,5 milionu, měli diváci obrovský zájem a krátce po svém uvedení v USA vydělal osm milionů dolarů.
Kreslená pohádka o Sněhurce okouzlila i v Evropě. V Československu ji mohli diváci poprvé vidět 16. září 1938 v kině Aleš (pozdější Alfa) na Václavském náměstí a promítala se zde nepřetržitě 13 týdnů, nejprve ale v originálním znění. Díky úspěchu se později připravilo české znění, na kterém se podílel i shakespearovský překladatel E. A. Saudek. Většina dnešních diváků Sněhurku a trpaslíky zná v českém podání z verze, kterou v roce 1969 režíroval proslulý dabingový odborník K. M. Walló.
Kvůli dvěma verzím dabingu má většina trpaslíků dvě jména. Maličkému Šmudlovi a Kejchalovi jméno zůstalo, Prófa se ale stal Doktorem, Rejpal Brumlou, Stydlín Stydlíkem, Štístko Hoplou a Dřímal Klimbou.
Od dob Disneyho Sněhurky se mnohé změnilo a na tento starý příběh se další a další autoři snaží nově nahlížet optikou různých žánrů. Přesto se Disneyho klasika opakovaně vrací na plátna kin s tím, jak dorůstají další a další malí diváci – každých pět až osm let.
