Chléb, tráva, buchty, lepidlo… Vůně z dětství si pamatujeme celý život

Kdykoli cítím vůni mandarinek, vybaví se mi Vánoce z dob mého dětství.

Pamatuji si na pro mě, městské dítě, úžasnou vůni do černa upečených brambor, vyndaných z popela. A pak také bonbony fialky, ty voněly!

To je zvláštní, nikdy jsem o vůních z dětství nepřemýšlela, ale máte pravdu, člověk si je pamatuje celý život. Moc děkuji, že jste mi ty hezké pocity připomněli.

Také jsem si připomněla vůni libečku v zahrádce u babičky . V Podkrkonoší jsme této rostlině říkali "vopich" - mně bohužel nevoněl, naopak zapáchal.

Žádná nová knížka mi dneska tak nevoní, jako knížky, které jsem v dětství dostávala k Vánocům. A žádné letní ráno mi na vlastní chalupě nezavonělo, jako prázdninová rána u dědy. Bydlel na okraji vesnice. Vánoční stromek s cukrovím kdysi voněl po celém bytě. A dneska? Kam se ty vůně poděly...

Ano, vůně do vzpomínek určitě patří. Já sem do sbírky přihodím třeba z dětství tu nepříjemnou nádražní a vlakovou karbolkovou, ale i z chalupy pod česačkou krásně hořkou chmelovou, či z červencové návsi sladkou lipovou spolu s včelím symfonickým koncertem. A to alpské seno, které už jsem tu kdysi zmiňovala, to je také nezapomenutelné...

Moc hezký článek. Také si vybavuji vůni horské louky, vůni lesních jahod a malin, vůni maminčiny bábovky, dědečkovy dílny, stodoly se senem…. A i dnes mi krásně voní papírnictví a knihkupectví, to máme s vnučkou stejné.

Dovoluji si upozornit na svůj článek https://www.i60.cz/clanek/detail/19404/vune-meho-detstvi

Vůně libečku mi připomíná dětství u babičky

Čerstvě posečená tráva - začátek prázdnin...