Jak nám dědeček ničil vánoční dárky

Honzo, moc hezké vzpomínky na dědečka. Moje děti neměli žádného dědu, to mi bylo moc líto. Já měla jednoho a byl skvělý, žádnou zábavu nezkazil a mnohé mě naučil.

Jako malá jsem nikdy nedostala moc dárků. Nejhezčí vzpomínky mám, jak jsem do staniolu balila kostkový cukr a věšela to na stromeček. Dědeček přidal ořechy a krásně vyleštená červená jablíčka. Maminka s babičkou přidaly špici, baňky hvězdičky,, svíčky a prskavky.Zazvonil zvoneček a Vánoce mohly začít. Prarodiče jsem měla jen jedny a byli skvělí!!!

Tiše závidím, dědečky jsem nezažila. Zato dědečkovství si užívá Dimko a všechna vnoučata ho milují. Na rozdíl od tvého dědečka zas Dimko všechny hračky vnoučkům opravuje za jejich asistence, aby měli pocit, že si to vlastně opravili sami :-)

Jeden uz nebyl kdyz jsem se narodila ale ten druhy byl kouzelny pohadkovy dedecek, ale velice tichy, skromny ale v oboru staveb vyhledavany odbornik, u nich v dome vladla babicka tvrdou rukou, jeji slovo bylo zakonem asi proto se moc neprojevoval.

Dědečka jsem zažila jen do 6 let, měli jsme se moc rádi a dost si na něj pamatuji. Psala jsem tu i o něm příspěvek, myslím s názvem Poprvé v blízkosti smrti. Děkuji za moc hezké vyprávění.

Honzo moc krásné vzpomínky na dědečka. Já poznala dědečka jen jednoho a zemřel když mě byly tak 3-4 roky. Takže vzpomínky na něj mám jen ty vyprávěné rodiči.

Svoji nešikovnost jistě kompenzoval svým jadrným humorem. Něco mi to připomíná a tak vím ,že tohle jsou ty nejkrásnější vzpomínky.

Tak to je síla! Nevím, jestli to autor ještě trochu přibarvil, asi ne, tím spíš je to neuvěřitelný, ale prostě stalo se. Moc jsem se pobavil, soucítil s vašimi dětskými trampotami a taky si vzpomněl na pár drobností z našich dětských vánoc. Takže díky moc!

Ach jo, já dědečka neměla , brala bych ho všema deseti. Pěkná vzpomínka.

Laskavá vzpomínka na dědečka a jako bonus humor. Já jsem měla dědečky velmi šikovné, ale tatínek - bohém- byl nešika.