Klikatosti života (Po 56 letech)
Fotokoláž: autor

Klikatosti života (Po 56 letech)

27. 12. 2021

„Jsme vlastně všichni herci velkého dramatu.

A jednání se střídají a lidé přicházejí a odcházejí.

I láska přichází a odchází a člověku je to vlastně líto.

Ale přesto zkusme věřit.

Věřit, i když je to jen sen. Credo, quia absurdum.“

 

Dovolil jsem si v úvodu této glosy citovat sám sebe, a sice slovy, která jsem napsal ve své úvaze Klikatosti života někdy v  průběhu roku 1965 a kterou jsem zařadil v roce 2015 do své vzpomínkové knihy Návraty. Už ani nevím, kde jsem tu úvahu vlastně psal. Jestli ještě na studiích v  Plzni, nebo až po přestupu do Brandýsa. Napsal jsem toho tehdy až příliš, a tak mi čas zrodu těchto mladistvých textů mnohdy uniká.

Tehdy jsem ještě myšlenku antického křesťanského myslitele Tertulliana – credo, quia absurdum – věřím, protože je to nesmyslné - bral hodně vážně. Nikoli ovšem ve smyslu konfese, ale spíš ve smyslu obecném – víra v  život a v jeho pozitiva. Co můžete také chtít od dvacetiletého kluka, který se ocitá na prahu života! K realistickému pohledu jsem tehdy ještě nemohl dospět.

Když jsem nedávno své Návraty prohlížel, narazil jsem ve zmiňovaném článku na tato slova. Uvědomil jsem si přitom, že kdybych tuto myšlenku, tedy přednost víry před rozumem, tehdy otočil a dal přednost raději rozumu, můj život by se možná vyvíjel jinak. Těch životních „klikatostí“ by bylo určitě o něco méně. Ale ve dvaceti myslíte přece jen trochu jinak než v zasloužilém důchodu.

Klikatosti života. Docela výstižné pojmenování jednoho příběhu. Myslím, že docela normálního příběhu. Ale asi jsem bral tehdy život až příliš emocionálně. Když se ohlédnu zpět, nemohu však říci, že to bylo nějaké velké a zvláštní drama, jak uvádím v citaci, jen těch bouřlivých jednání bylo možná až příliš. A příliš bylo i emocí. Moc na jeden obyčejný lidský život.

Plynula léta a já se po pestré životní sinusoidě konečně „doklikatil“ až do dnešních dnů. Nikoli tedy ve zdraví, ale zvládl jsem to. Možná i s nějakou tou ztrátou kytičky. A lidé mezitím přicházeli a odcházeli, odešla moje žena a bohužel i syn a těch dramatických jednání už nebylo tolik, jako dříve. A já se začal ohlížet. A tento čas vánoční je k tomu vhodnou příležitostí. 

Možná mi dnes chybí ony „klikatosti“, které posouvaly celý můj životní příběh vždy o nějaký ten kousek dál. A možná mi dnes chybí také i něco málo z  té krásné Tertullianovy myšlenky.

Klikatosti našich životů sice přinášejí do podzimu našeho života racionální pohled na svět a určitou zkušenost, ale víra v něco, v cokoli, třeba v budoucnost, v lepší svět, ta se vytrácí kamsi. Dnes už se, ale jen těžko, mohu proto s  touto Tertullianovou myšlenkou naplno ztotožnit. Samotná víra bez rozumové základny nám v životě mnoho nepomůže. Spíš si dnes řeknu s dalším mudrcem té doby, se sv. Augustinem – credo, ut intelligam. Věřím, abych rozuměl. Abych pochopil.

 

 

Kerkýra, Korfu

 * * *

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Myslím, že normální člověk se nesmí snažit napasovat do života a myšlenek jiných myslitelů, kteří o životě filozofovali, protože je to vše od nich jen podvod, i oni ve skutečnosti žili docela obyčejné životy a kdokoli by je začal kopírovat, byť v latině, tak zákonitě bude vypadat jako blbec, protože tu nečítankovou podstatu nám nesdělili. Život se žije a na filozofování v něm není čas a ani chuť.
Eva Mužíková
Jendo, některé Tvé články jsou pro mne složité, proto na ně nedokáži reagovat. To neznamená, že je nečtu. Já dokáži vytvořit občas nějakou rýmovačku, nebo úsměvný příběh. Proto si vážím reakce každého kdo se u mých výtvorů zastaví a přidá pár slov. Zkrátka, ten umí to a ten zas tohle:))
Václav Soukup
Klikatosti života jsou určitě lepší, než velká nuda, která je někdy omylem nazývána spokojeným a klidným životem.
Jana Vargová
Klikatosti života - to se mi moc líbí. A celé povídání. Díky za zpříjemnění prosincového odpoledne.
Věra Ježková
Výraz "klikatosti života" se mi líbí. Kdyby se život neklikatil a šel po přímce, mohl by nastat rychle buď pád, nebo naopak vzestup, logicky následovaný pádem. Problém mám trochu s "herci velkého dramatu". Vím, jak je to myšleno, ale jako herečka se necítím. Protože neumím hrát. Předstírat, že jsem někým jiným.
Jan Zelenka
Děvčata děkuji. Zuzko, nejen život probíhá v sinusoidě. I vývoj civilizace od starověku probíhá v jakýchsi sinusoidách. Na troskách té starší se rodí civilizace nová v nové kvalitě. Viz také - Sedm zákonů prof. Bárty. Zabývám se tím už léta. Je jen otázkou, v jaké fázi té sinusoidy je naše dnešní společnost. To ať si každý zváží sám.
Zuzana Pivcová
Kdysi mi jedna jasnovidka říkala, že život je sinusoida. Tehdy to pro mě bylo nové poznání. Řekla, že teď jsem téměř na vrcholu oblouku, ale pak půjdu zase dolů, přes průměr až do nejnižšího bodu záporného oblouku. A zase nahoru a tak pořád dál. Poznala jsem, že (alespoň u mne) to takhle platí. Čekání na těžší dobu nebylo dobré, vzbuzovalo obavy, ale pocit naděje, že se vše bude zase obracet k lepšímu, dával sílu. Takže vnímám život takto dodnes. Možná to tak není, ale proč bych si to nemohla myslet, že? Děkuji za krásné rozjímání.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zajímavé povídání. Děkuji.
Anna Potůčková
Těch klikatostí v životě je hodně...a snad u každého z nás. Hezký článek!
Granda Nekonata
moc hezký článek, mám k tématu povídku "O velikém mrazu." Srdce se Jaguára ptalo, zda chce žít za mlhou, kam se dostal, kde už člověk necítí nic příliš, ani smutek, ani zlobu, ani radost atd. .... Srdce se odpovědi Jaguára nedočkalo. Zato se prudce roztlouklo. To jak se Jaguár díval do svých snů a vnímal svoji touhu žít. Vše bílé zmizelo, mysl utichla. Jaguár snil, ve snu jako kdysi běžel savanou a jeho tělo krájelo stádo antilop. "Odtud se bere síla", napadlo ho. Pak uslyšel, jak mu jeho srdce zpívá známou melodii. A vše kolem se stalo jeho písní. To se svět rozkmital vášní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.