Dívka využila odpoledne, kdy nepokračovali v cestě, ke své nejmilejší zábavě. Seděla sama na louce, splétala si vlasy a vybírala květinu, kterou je nakonec ozdobí. Ráda si se svými vlasy hrála. Vytvářela nejrůznější účesy, vplétala do vlasů různé předměty, vlásenky, stuhy, kostice a podobně. Měla vkus a smysl pro krásu.
Chtěla se umět krášlit. Chtěla být jednou nejkrásnější, jak to jen lze. Aby mohla mít muže. "Pro toho je krása ženy to nejdůležitější. Žena, která není opravdu krásná, je nešťastná.", svěřovala se dívka Opici. Ta nadšeně přikyvovala. I ona se snažila, aby se každému zalíbila.
Dívka se rozhlížela po květině, kterou by dnes zkrášlila svůj cop. Na nebi, vysoko nad ní, ji se zalíbením pozoroval Jestřáb. "Je tak rozkošná a tak strašný život ji čeká", smutně si pomyslel. "Kéž bych mohl změnit její osud." říkal si, když kroužil nad loukou a šťastnou dívkou.
Jestřáb přilétal za dívkou na louku vždy, když tam byla. Měsíce a roky. Pozoroval ji, a když slunce opouštělo zem, odlétal. Nestál o to, aby noc věděla, jaký má o dívku zájem. Rád by zbavil dívku prokletí, do kterého byla uvržena jejím zklamaným mužem. Ale toho nebyl schopen. Nestačilo, že si dívku oblíbil.
V možnostech Jestřába však bylo, aby vstoupil do dívčiných snů. A toho se rozhodl využít. Prvou noc vstoupil do jejího snu jako moudrý stařec. Usadil se k dívce a řekl jí pravdu o životě a světu. Jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že ta líbezná tvář nezná jazyk, kterým k ní mluví. Druhou noc vstoupil do jejího snu jako její otec. Usadil se k dívce a řekl jí pravdu o životě a světu. Jaké bylo jeho zklamání, když ho dívka chválila, jaký krásný pohádkový příběh jí pověděl. Jak se pobavila. Třetí noc vstoupil do jejího snu jako chlapec. Usadil se k dívce a chtěl jí povědět pravdu o životě a světu. Jaké bylo jeho zklamání, když ho dívka ani nevyslechla a odběhla.
Dnes Jestřáb znovu kroužil nad loukou a přemýšlel. Pomoci však dívce neuměl. Někdy se zdá, že zasáhla náhoda. Zničehonic Jestřáb na louce zahlédl Žabáka. Ten, když viděl nešťastného Jestřába, s pochopením zavolal: "Vím, co dělat. Kvák. Vím, jak k dívce promluvit. Kvák". Jestřáb ho vyslechl a následující noc vstoupil znovu do dívčího snu.
Tentokrát se objevil jako krásný mladý muž. Usadil se k dívce. Nemluvil. Jen se na ni díval a mile se usmíval. Dívka dělala, že ho nevidí ale viděla ho velmi dobře. Její vzhled se totiž za chvíli změnil a stala se ženou. "Líbím se ti?" ptala se Jestřába. A on, krásný mladý muž, rozpačitě pokrčil rameny: "Asi ano, jsi hezká." Žena se zkrášlila a znovu se zeptala: "Líbím se ti?" Jestřáb znovu pokrčil rameny: "Každý říká, že jsi hezká." Žena se zkrášlila, jak nejvíce mohla a odkryla své půvaby. Čekala, až se na ni ten krásný muž podívá. Až vzplane touhou se s ní sblížit. Prohlížela si jeho krásnou tvář, dívala se na jeho krásné tělo, obdivovala jeho husté vlasy, jeho přitažlivé ustrojení. Myslela na jeho krásný hlas a okouzlující pohyby. Muž hleděl mlčky před sebe, zdálo se, že ji nevnímá. "Líbím se ti?" zeptala se půvabným hlasem žena a jemně se dotkla jeho paže. "Chci ti povědět pravdu o životě a světu." řekl Jestřáb. "Ale já chci, abys mi pověděl, jestli se ti líbím." usmála se žena.
A tehdy Jestřáb, podle rady Žabáka, vzal ženu za ruce a pevně sevřel její dlaně.
"Pro kterého z nás dvou je důležitá krása?" Žena trochu zčervenala ve tvářích: "Ach ano, já přeci vím, že mužům jde u ženy právě o krásu!", sklopila oči. "Pro ženu je u muže důležitá jeho osobnost." Jestřáb se pousmál, pustil její dlaně, jemně ji vzal za bradu a zvedl její hlavu. Před ženinýma očima stál stařec, otec i chlapec. "Pro kterého z nás dvou je důležitá krása?" znovu naléhal ten krásný mladý muž na odpověď.
A pak ten muž objal tu ženu. Vzal si ji za manželku a ona ho navěky milovala. Byli spolu šťastní...
Další den viděl Jestřáb na louce dívku, jak vzrušeně šeptá Opici sen předchozí noci. Létal nad nimi, vznášel se na proudech vzduchu a zpíval pravdu o životě a světu. Ony dvě, hlavy u sebe, neslyšely. Mluvily o snu, o kráse a o lásce. A o tom, co je a co není důležité.
---
"Duše se rodí v kráse a živí se krásou, pro svůj život potřebuje krásu."... J.Hillman - Myšlení srdce a duše světa