Ilustrační foto: Pixabay

Předvánoční čas trochu jinak

23. 12. 2021

Můj příběh

Autor: Zdenka Soukupová

Hodnocení:

(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 23.12.2021 16:52

Václave, já to nemyslela jako stížnost, že makám z posledních sil. Ještě mi nějaké zbývají. Napsala jsem to spíš proto, aby se trochu odlehčila napjatá předvánoční atmosféra. Aby se ostatní pobavili, jaký umím být popleta. ☺

Václav Soukup 23.12.2021 16:06

Očekával jsem, že dnes budu v sauně skoro sám. Omyl ! V jednu chvíli tam leželo či sedělo 6 žen ve věku 20 - 40 let. Zatím co jejich mámy " makají " z posledních sil, ony si s Vánocemi nedělaji žádné starosti !

Marie Seitlová 23.12.2021 14:20

Zdeni, asi je to i o mě článek. Přeji ti pěkné a klidné Vánoce.

Zuzana Pivcová 23.12.2021 13:57

Nezažívám takový spěch, protože toho nemusím moc dělat. Chápu všechny, co se jim to stává. Odměnou vám ale pak je radost vašich vnoučat a to je jistě fajn.

Alena Švancarová 23.12.2021 13:17

No jo vánoce jsou svátky klidu a míru.

Naděžda Špásová 23.12.2021 12:57

Zdenko, jestli vás to uklidní, tak tohle já mám téměř denně. A to na mně ani nikdo nevolá. Vždycky dělám víc věcí najednou a pak se divím. Takže se neděste, je to normální. Přeji vám i vašim blízkým krásné Vánoce a šťastný celý rok 22. :-)

Daniela Řeřichová 23.12.2021 10:58

Moc milé a mně blízké, stává se nejen před Vánocemi...

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá