Letošní rok je pro nás takový bilanční. Na jaře jsme oslavili zlatou svatbu a Vánoce, které přicházejí, budou naše padesáté. Dovolte mi některé vánoční chvilky si s Vámi trošku připomenout. Máme tři děti, a proto nejraději vzpomínáme, jaké byly Vánoce, když jsme ještě všichni bydleli v našem třípokojovém panelovém bytě.
Náš Štědrý den probíhal každý rok podle stejného, předem daného scénáře. Večer předem, když děti usnuly, jsme tajně propašovali do obýváku stromeček a pověsili na prosklené dveře prostěradlo. Ráno jsme dětem řekli, že Ježíšek už to tam všechno připravuje. Manžel si oblekl větrovku, nasadil batoh a prohlásiil, že odchází do lesa, aby se mi doma nemotal v kuchyni. Za chvílku se vrátil a nepozorovaně se proplížil do obýváku, kde si v klidu celý den v pohodě zdobil stromeček. Já jsem zatím finišovala s přípravami a sama musela zvládnout všechny dodělávky. Bramborový salát, obalit kapra, nazdobit obložené chlebíčky, vyskládat cukroví... Nevím, jak v ostatních rodinách, ale naše děti bývaly tento den hrozně nedobré. Když jsem se Ježíška ptala, jestli už je hotový, tak většinou nebyl. Poprosila jsem ho, ať po sobě aspoň vysaje. Potom se spustil vysavač a děti kulily oči.
K padesátinám jsem od syna Marka dostala psa Baka, našeho milovaného křížence Bakulu. Vzpomínám na jedny Vánoce, jak jsme mu pod stromeček zabalili jeho oblíbené smradlavé sušené uši a on se rozhodl, že nás k rozbalování dárků nepustí. Když jsme se přiblížili, vrčel a hrozně cenil zuby. Pomohla osvědčená otevřená lednička.
O dalších Vánocích bych se mohla zmínit jako o Vánocích růžových. Naše prostřední dcera Radka, když měla asi tak šestnáct, dostala pod stromeček krásně jasně zářivou růžovou bundu. To bylo radosti. Když se vracela domů z gymplu, nemuseli jsme se bát, že ji srazí auto, zářila na celý Holešov. Potom ale vstoupil do naší domácosti Petr Muk a jeho skupina Shalom. Jednou jsem přišla domů a na sporáku stál velký hrnec s černou barvou a ona míchala vařečkou bundu i ostatní svršky. Nastala u nás doba temna. Černé vlasy, černé oči a černé oblečení. Začala studovat judaismus a snažila se celou rodinu převést na židovskou víru. Hleděla do blba a poslouchala LP s Petrovými žalmy. Jednou se nám ji podařilo vystrnadit z domu a ona ve městě potkala policistu Vaška, který byl na místní policejní škole na stáži. Najednou se jí vrátil úsměv na rty a do očí jiskřičky. Za dva roky se stěhovala za svým manželem do Děčína. Jediné co nám po Petrovi zůstalo, byl vánoční kuba, který on jako správný Jihočech o Vánocích konzumoval. My museli taky. Teď už to děláme dobrovolně a moc nám všem chutná.
Jenže do puberty se dostala její sestra Zuzka. Ta je hodně spojená s Vánocemi, řekla bych, že přímo pupeční šňůrou. Když bylo synovi devět a dceři šest, rozhodli jsme se s manželem strávit Vánoce na horách. Štědrý den jsme slavili ve Vysokých Tatrách ve Starém Smokovci. Po tradiční večeři, po rozbalení dárků, jsme dali děti spát a pokračovali v oslavách, Když jsme při našem oblíbeném valčíku pluli po parketu, podařilo se mi zakopnout o nějaký kabel a už jsme letěli mezi muzikanty a dosedli na zadek uprostřed nich. Nikomu se nic nestalo, i buben to přežil. Jenže můj citlivý manžel to špatně nesl, a tak jsme se pomalu vytratili z tanečníího sálu na pokoj. Tam jsem ho musela dlouze utěšovat a přesvědčovat, že si nikdo z přítomných nemyslel, že jsme byli opilí. Jenže utěšování mělo následky a přesně za devět měsíců, 26. září nás bylo o jednoho víc, vlastně o jednu.
Právě pro tohoto našeho benjamínka se nám za pár let podařilo pod stromecek sehnat krásně růžové horské kolo. Nebylo šťastnějšího člověka na této naší planetě, dokonce s ní kolo spávalo v pokojíčku. Rok se ale sešel s rokem a kolo jsem zdědila já. Ona přece nebude, jak nějaký blbec, jezdit na růžovém kole. Mladší dcera se ale do vdávání nehrnula, chodila a žila deset roků s Ládíkem, naším budoucím zetěm. Ještě ve třiceti tvrdila, že asi děti nechce, že si na ně netroufne. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění. Do dvou let měla tři kluky.
Letošní Štědrý den budeme slavit jen ve třech se synem, který je svobodný a žije nedaleko od nás se svým psem. Na druhý den vánoční to ale propukne. Když to dobře dopadne, sjedou se u nás všichni vyléčení covidoví pacienti. My dva jsme 3x očkovaní. Bude nás dvanáct a bude veselo.
Na závěr ještě zavzpomínámí na moji původní rodinu. Ke článku jsem přidala dvě šedesát let staré fotografie. Podle nápisu na pečené podkově, která neodmyslttelně patřila k našim Vánocům, končil rok 1961. Mně bylo necelých čtrnáct let. Na fotografii je můj o jedenáct let starší bratr Miroslav, který byl zamilovaný do mé budoucí hodné švagrové Boženky. Její rodiče k nám přišli na návštěvu domluvit svatbu, která se konala na jaře příštího roku. Já jsem šla nevěstě a ženichovi za družičku. Všechny fotky, na kterých jsem byla zvěčněná, jsem později zlikvidovala. Naši mě totiž poprvé a naposledy násilím donutili dát si na vlasy nějakou vodovou nebo trvalou a ještě ke všemu mi na Libereckých výstavních trzích koupili hroznou žlutou silonovou pokrčenou látku, ze které mi naše dvorní švadlena spíchla šaty. No prostě hrůza!!
Tak to bylo moje vzpomínání na staré časy. Přeji všem krásné pohodové Vánoce 2021.
