Umíte miminsky?

To je krásné, mluvit miminsky :-))

Jinak mám ještě příhodu ze současnosti, a sice kterak babičku dokáže zblbnout malá milovaná vnučka. Tatáž, o které je řeč v článku. Hlídala jsem ji u nich doma, ostatní teprve měli přijít. Babi, pojď se mnou a sundej mi tu chaloupku z lega, já si s ní nesmím hrát, holky mi ji nechtějí půjčit...a prosebné velké oči mne udolaly. Šla jsem, sundala z police na stolem chaloupku z lega a podala ji svému mazlíčkovi, aby si pohrála, než přijdou, že ji zas včas uklidíme...A co se nestalo ! Náhle šramocení klíči v zámku, dcera se vracela s ostatními dvěma vnučkami. Splašila jsem se jak malá. Ta menší z nás mi s vytřeštěnýma očima podala rychle chaloupku a já ji chtěla vrátit na místo a že budeme dělat jakoby nic. Jenže jsem nepočítala se svými již ne tak ohebnými prsty. Chaloupka z titěrných kostiček mi upadla pod stůl a samozřejmě se skoro celá rozpadla ! Trosky jsme rychle sebraly, daly na polici a prchly do obýváku, kde jsme si sedly a dělaly, jakože nás strašně zajímá knížka...jak si myslíte, že to asi dopadlo ? :-))

Hezky jste zavzpomínaly na krásné slovní výtvory dětí ! A mně teď ještě dodatečně vytanula obzvláště zajímavá slova mých dcer - AUTODĚS = to byl samozřejmě autobus (asi se ho jako dvouletá bála) a co byste ovšem zcela jistě neuhádly, to byl PIMPERLÁK ! Výraz pro bumerang, těžké slovo, na které si neuměla vzpomenout, a tak si ho patřičně zkomolila :-))

Prima, miminsky jsem uměla, ale u poslední vnučky ne. Té rozuměl jen starší brácha a maminka s tatínkem. Dlouho to trvalo a nyní mluví česky, ale stále.

Jinak fakt dobrý nápad na článek. Mě by to nenapadlo.

Moje dcera, když začínala mluvit, tak měla taky svůj slovník. A já to vepisovala do alba mezi fotky. Tak to máme zachováno a bavíme se tím vždy, když si prohlížíme fotky.

Moc hezká mluva. To musí být fajn.

Moc krásné a milé povídání, Jano :-) Můj vnuk říkal dědovi lelu. Dodnes nevíme, jak na to přišel :-)

Ach ta dětská slovíčka, také bych jich jako vzpomínku na dětství mých neteří našla. Milá kresba.

Když byly mé vnučce asi dva roky, moc jsem jejím slovům nerozuměla. Možná proto, že jsem ji nevídala tak často. V kritických situací mi překládal její o dva roky starší bráška. Dnes už mluví krásně a občas spolu vzpomínáme na některá zvlášť oblíbená slova.