A opravdu od té doby každý týden chodí ven s některým ze svých vnoučat. Někomu taková pozornost udělá větší radost než dárky hmotné.
V poslední době se stalo módou darovat zážitky. Část lidí tento trend zúžila a zaměřila užitečným směrem. Svým starším příbuzným darují pohyb. Zaplatí jim nebo zařídí různé pohybové aktivity, ke kterým by se možná sami neodhodlali. Je to poněkud riskantní. Jestliže postarší dáma, která ráda chodí do cukráren, dostane předplacené hodiny ve fitcentru, může se urazit a říct: co mi tím chcete naznačit? A je velmi pravděpodobné, že je nevyužije. Ale když rodina ví, že její příbuzný by nějakou tu pohybovou aktivitu provozoval rád, ale z různých důvodů to nedělá, je takový dárek na místě. Zejména, když do něj dárce vloží svůj vlastní čas, energii, neobvyklý nápad.
„Stalo se zvykem nakupovat prarodičům na Vánoce jako dárky různé vitamíny nebo doplňky stravy. Nic proti nim, určitě i ony přispějí u lidí k pocitu, že dělají něco prospěšného pro své zdraví. Pro kvalitní život je ovšem nezbytný i pohyb. A právě vánoční svátky mohou být skvělou příležitostí, jak u seniorů zvyk pravidelně se hýbat nastartovat,“ říká Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness. Doporučuje si samozřejmě ověřit, že y o to darovaný stál a pak už nic nestojí v cestě tomu, aby se dárkem stala třeba permanentka do plaveckého bazénu nebo vhodný cvičební kurz.
„Možností však je darovat také svůj čas a zavést tradici pravidelných společných vycházek či výletů. Uvidíte, že spokojenost bude na všech stranách. Prarodiče se budou na setkání a společnou akci těšit a vás bude hřát dobrý pocit, že jste udělali něco pro jejich zdraví i společný vztah. Ale hlavně se všem dohromady dostane potřebné dávky pohybu,“ tvrdí Jana Havrdová.
Když už zmíněný pan Jan vyprávěl své sousedce o tom, že mu vnoučata věnovala jako dárek společné vycházky, paní na to řekla: „No tak to vás taky odbyli. To je jasné, mně mladí taky nic hodnotného nedávají, je jim líto za mě vyhazovat peníze a mají pravdu, však v našem věku už nic nepotřebujeme.“
Jana její reakce zaskočila, protože on je naopak ze společných vycházek nadšený. „Připadá mně to vtipné a milé. Zpočátku jsem si myslel, že je to přestane bavit, ale stal se z toho pěkný rodinný rituál. V pondělí chodím s vnučkou na hodinku do nedalekého parku, ve čtvrtek přijíždí vnuk a vždy mě v podvečer vyveze kousek za město, kde pak společně chodíme v lese. Co druhý víkend mě bere na vycházku dcera nebo zeť nebo oba dva. Říkali, že díky tomu se aspoň taky hýbou. Vždyť se jim blíží šedesátka, už to taky potřebují. A pro mě je cenné nejen to, že se hýbu, ale že s nimi společně trávím čas,“ vypráví.
Podle různých průzkumů umírají lidé, kteří se nedostatečně hýbou až o dva roky dříve než ti, pro které je pohyb přirozenou součástí života. „U pravidelně se pohybujících seniorů lez zpomalit fyziologické stárnutí až o sedm let. Skutečně platí, že pohyb nepřidá léta životu, ale léta život létům,“ říká profesor Václav Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. „Ideální denní množství pohybu pro dospělé je třicet minut a pro děti šedesát minut. To ale u nás zdaleka neplatí, podle průzkumů se pravidelně hýbe jen šestnáct až osmnáct procent populace, což je opravdu málo. Přitom Česká republika má jednu z nejvyšších spotřeb léků na hlavu ve světě. I tady by pomohl pravidelný pohyb, který by ji uměl snížit až o třicet procent,“ připomíná.
Čím je člověk starší a trápí ho různé neduhy a únava, tím obtížnější je pro něj donutit se k nějaké pohybové aktivitě. Mnohdy právě lidé, kteří celý život nebyli zvyklí chodit a cvičit, ve vyšším věku zjišťují, že jejich kondice je mizerná, ale už nedokážou životní styl změnit. Přitom mnohdy stačí velmi málo. Třeba právě hodinová vycházka několikrát týdně. Může se klidně stát, že člověk, který by si na ni sám nevyrazil, ji s vnučkou či vnukem podnikne rád. A zalíbí se mu to tak, že časem začne chodit i bez nich.
Někomu možná připadá směšné nazývat společnou procházku dárkem. Pro někoho je to naopak vtipná, neobvyklá pozornost. Každopádně platí, že pohybová aktivita střední intenzity, to znamená třeba svižná chůze, v rozsahu šedesát až sto dvacet minut týdně zvyšuje tělesnou zdatnost a projeví se to zpravidla během tří měsíců. Pro někoho může taková změna životní stylu začít právě tím, že dostane od příbuzných zaplacené hodiny plavání nebo výlet s klubem turistů. Když ho to nebude bavit, nic se neděje. Když ho to bavit začne, mohou se mu otevřít nové životní obzory. No a když si k tomu ještě jednou týdně vyrazí na vycházku s vnoučaty, spokojené bude nejen tělo, ale určitě i duše.