Kabinet Petra Fialy nastupuje asi v nejtěžším období, jaké kdy ministři - novicové zažili. Na státním účtu minus stovky miliard, tisíce lidí na JIPkách, čerstvé kytice na stovkách hrobů, desetitisíce na složenkách za elektřinu. A tak by se dalo pokračovat. Vůbec nejhorší je ale současná důvěra lidí v politiky a politiku vůbec. Ani se není čemu divit. Čtyři roky se v Česku dělala politika "ode zdi ke zdi", to, co se plánovalo či schválilo, se zase zrušilo, když se na sociálních sítích zjistilo, že se to lidem nelíbí.
Politika bezmezného populismu zkřížená s následky pandemie přivedla zemi na okraj hluboké ekonomické a psychosociální propasti. A co víc, ještě více prohloubila polarizaci společnosti. Ta je nyní rozdělena nejen na bohaté a chudé, babišovce a antibabišovce, zemanovce a antizemanovce, ale nejnověji i na příznivce a odpůrce očkování.
Konzervativní středopravicová vláda jistě nebude chtít zemi více zadlužovat. A tak příští léta budou ve znamení utahování opasků, zmrazování platů a přiškrcování státních výdajů. S růstem cen energií, potravin a služeb poroste úměrně nespokojenost lidí, nejen těch nemajetných, ale i hubnoucí střední třídy. Jen důchodci mohou i nadále počítat s růstem penzí, samozřejmě díky valorizaci. Dalo by se říct, že právě penzisté budou v příštích letech na tom lépe než mnohé rodiny s dětmi či novomanželé bez bytu...
Přál bych si, aby se nové vládě podařilo vyvést českou zemi z pandemické i ekonomické krize. Aby se vládní rozhodnutí činila na základě odborných analýz a ne nálad obyvatelstva. Aby populistické "čau lidi" vystřídala seriozní komunikace. Ale především, aby politici přestali myslet optikou čtyř let, ale měli na paměti především budoucnost příštích generací.
Po výsledku posledních sněmovních voleb jsem pocítil naději, podobně jako v roce 1990. Naději, že se do české politiky a společnosti vrátí slušnost, poctivost, pokora i dobrá nálada. Jsem ve věku, kdy se příštích voleb už nemusím dožít. Tak kdy jindy než teď si přát: do smrti dobrý!