Střípky vánočních vzpomínek
FOTO: Vladislava Dejmková

Střípky vánočních vzpomínek

13. 12. 2021

Moje první vánoční vzpomínky jsou z doby, kdy jsem ještě nechodila do školy. Měla jsem to štěstí, že jsem vánoce v dětství pokaždé prožívala se sestrou a s rodiči. Všichni jsme se na tuto dobu těšili a připravovali se dlouho dopředu.

Můj tatínek vybíral nejlepší jablka ze své zahrádky a pečlivě je uskladňoval, aby byla na štědrovečerním stole co nejkrásnější. Jeho úkolem bylo i každoroční stavění malého dřevěného betlému, který maminka dostala po svatbě od svých rodičů. Kdysi na počátku vyrobil z prkének a černé lepenky skalnaté kulisy betléma, místy polepené suchými snítkami mechu a posypané lesklými střípky z rozbitých vánočních ozdob. Do těchto kulis pak každoročně umístil figurky Ježíška v kolébce, Marie a Josefa, koledníků s nejrůznějšími dary a mnoha zvířátek. Nad tím vším blikala hvězda ze staniolu, která měla uprostřed malou žárovičku.

dsc-0073-2-.jpg

Malý betlém po rodičích bývá každý rok součástí mých vánoc

Maminka se zase starala o přípravu jídla. Pokud si dobře pamatuji, bývala vždy rybí polévka a smažený řízek z kapra s bramborovým salátem. Samozřejmě, že nám večer mimořádně chutnalo, protože jsme ten den měli k obědu pouze kousek krkonošského kuby (u nás se mu říkalo houbovec). Kdo chtěl vidět zlaté prasátko, mohl se celý den postít. Někdy se to podařilo mamince, ale pak jí tatínek pouštěl prasátka zrcátkem na stěnu.

Na Štědrý den odpoledne jsme chodívali na mši do kostela, půlnoční mše byly v té době v našem městě zakázané. A když jsme se k večeru vraceli, obvykle pěkně vymrzlí, těšili jsme se na horký čaj. Tatínkovi maminka obvykle přidala trochu rumu, my děti jsme si mohly jen přičichnout. K večeru se u nás na krátkou chvíli zastavili tatínkovi známí. Tatínek od nich pravidelně dostával kapra na černo v aspiku. Byl naaranžován do krásné kovové tepané misky. V následujících dnech si tatínek na kapříkovi téměř obřadně pochutnával. A já jsem v okamžiku, kdy rodiče byli zaměstnáni návštěvou a kaprem na černo, podnikla výpravu do koupelny. Bylo mi divné, že nám dnes rodiče zakázali koupelnu používat. Prý tam neteče voda!

Na první pohled jsem v koupelně neviděla nic mimořádného. Odvážně jsem otočila kohoutkem nad umyvadlem - voda tekla. To pořádně nahlodalo mé dětské uvažování. Nad vanou viselo prádlo. Proč? Ohmatala jsem ho, ale bylo suché. A pak se to stalo! Za prádlem ve vaně jsem objevila kompletně ozdobený vánoční stromeček! Vylétla jsem z koupelny jako blesk a křičela jsem: “Ježíšek se spletl! Dal nám stromeček do koupelny!” Tehdy jsem se nechala ještě ukonejšit vysvětlením, že Ježíšek má moc práce, a tak si stromeček prostě připravil předem a dal ho zatím do koupelny. Ale moje stoprocentní důvěra v Ježíška byla lehce narušena. V dalších letech jsem se dozvěděla, že rodiče zdobili stromeček den předem v noci, když jsme my děti spaly. A prostě ho chtěli ho před námi dětmi do večera nějak ukrýt.

Dárky pod stromečkem bývaly vesměs praktické. Ručně pletené svetry a čepice (babička chovala králíky angoráky), případně ponožky a knížky. My děti jsme dostaly i nějakou tu hračku. Dodnes si pamatuji na panenky Zdeničku a Emilku a červený kočárek s peřinkami. S nimi jsem prožila své rané dětství. U stromečku jsme si společně zazpívali pár koled, zaprskali prskavkami a hlavně jsme hlídali hořící svíčky, aby neshořel celý stromek. Občas se tatínek nechal přemluvit i k lití olova. Pak se u nás odehrála scéna, která mohla být předobrazem k lití olova ve filmu Pelíšky.

emilka.jpg 

Moje maličkost s panenkou Emilkou

Po štědrém dnu jsme většinou odjížděli k maminčiným rodičům do Jilemnice. Vůbec nám nevadila strastiplná čtyři hodiny trvající cesta vlakem s několika přestupy. Hlavně, že se na pár dní dostaneme do míst, kde bývalo vždy dost sněhu a na zasněžených kopcích jsme se mohli do sytosti vyřádit. I babička s dědečkem mívali svůj malý stromeček. Stával na stole ve velkém pokoji, kde se netopilo. A cukroví z něj se nesmělo trhat a jíst. Dlouho mi vrtalo hlavou, proč. Až jsem tajně jedno utrhla a rozbalila. Jaké bylo moje pŕekvapení, když uvnitř byl jen další zmuchlaný staniol!

 

vanoce-5.jpg 

 Vánoční radovánky na sněhu

Vánoce u babičky byly také o setkávání se s příbuznými. Oba rodiče pocházeli z Jilemnice a oba měli dost sourozenců. Zatímco si dospělí povídali, my děti jsme si hlavně prohlížely ozdobené stromečky a domácí betlémy. V Podkrkonoší mělo vyřezávání betlemů svou tradici, a tak betlém dříve býval skoro v každé rodině. Zvláště jsme se těšili na velký pohyblivý betlém, který býval každoročně postaven v chalupě mého strýce. Strýc ho zdědil po svých předcích. Poctivě ho udržoval, zdokonaloval a každoročně ho vystavoval. Tento betlém měl úctyhodné rozměry - zhruba dva metry na délku. Byl umístěn na dřevěné podpěry zhruba ve výšce očí dospělého člověka. Vnitřek betléma tvořila složitá dřevěná kostrukce se spoustou ještě složitějších kožených převodů. Původně byl poháněn točením klikou, já už pamatuji jen jeho elektrickou verzi. Jako děti jsme dokázaly sledovat dění v tomto betlémě dlouhé minuty. Kromě klasického děje tu byly zobrazeny nejrůznější situace z českého venkova. Muži řezající pilou polena, tesaři na střeše domu, mlynář ve mlýně, selka stloukající máslo, kovář s kladivem a kovadlinou. Naší oblíbenou figurkou byl poustevník s knihou, který občas vycházel z jedné skály a mizel ve druhé. Či děvečka pumpující vodu do džberu, protože voda z pumpy občas opravdu tekla.

 

vanoce13.jpg

Fotografie z vánoc mých synů

Moje prožívání vánoc v dětství mě určitě ovlivnilo natolik, že jsem se vánoce v podobném duchu snažila připravovat i svým synům. Každoročně jsem však bojovala s časem a vyrovnávala se s vnitřními výčitkami. Moje zaměstnání bylo tehdy velmi náročné a zejména v prosinci jsem mívala v práci spoustu přesčasů. A tak jsem doháněla vánoční přípravy po nocích a na poslední chvíli. Na štěstí mi v této situaci hodně pomáhala tchýně. Ochotně napekla cukroví i vánočky, naporcovala kapra a postarala se o děti, zatímco já jsem byla v práci. Určitě pod stromečkem mých synů přibylo dárků, hlavně hraček a sportovního vybavení. Součástí jejich vánoc se staly i televizní pohádky, ale nezmizely ani tradiční zvyky. Jejich oblíbenou činností bylo pouštění lodiček z ořechových skořápek se svíčkou. Zajímalo by mě, jak by asi dnes moji synové popsali vánoce svého dětství?

 

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Opravdu krásná vzpomínka!!!
Zdenka Jírová
Krásné popsání Vánoc z dětství. Také jsem si zavzpomínala.
Eva Kopecká
Zavzpomínala jsem si.... děkuju.
Alena Tollarová
Vlaďko, ráda jsem si početla a zasnila se při Tvých vzpomínkách na dětství. Co kdybys synům zkusila dát "domácí úkol"? :)
Marie Měchurová
Moc hezké vzpomínání. Já nejraději vzpomínám na Vánoce s mými dětmi a manželem. Snažila jsem se vždy o pohodovou atmosféru, ta doma pokaždé nebývala.
Alena Vávrová
Vzpomínky na vánoce mám, a to docela rané, mnohé i podobné, ale fotku nemám žádnou. Líbí se mi úvodní foto - hezké aranžmá. Děkuji za sdílení.
ivana kosťunová
Vy jste asi byla taková malá všetečka :)) Ledacos z toho, co popisujete, mi připomnělo moje vánoce z dětských let. Uvědomila jsem si, že si nepamatuji, co jsem kdy dostala pod stromeček, ale tu atmosféru, různé příhody související s vánočními svátky, si vybavuji dodnes.
Hana Polednová
Vlaďko, milé vzpomínky na dětství. Moc hezky jsi to popsala a přidala i fotky.
Soňa Prachfeldová
Vlaďko při Tvém nádherném vzpomínání, jsem se zasněně přenesla do dětských let a kouzelné atmosféry Vánoc. Tehdy opravdu dokázali rodiče i prarodiče vykouzlit vánoce pro děti z mála . Byla to krása.
Krejcar Stanislav
Osobně by jsem přál dnešním i budoucím vnoučatům , takové vánoce v rodinách jaké jsme prožívaly my. V obchodech moc zboží nebylo (jako je dnes) . Ale rodina více držela při sobě. Jako děti jsme se těšili na Štěpánku Haničincovou a její pohádky Kutáska a Kutilky nebo čertíka Bertíka jež po Štěpánce převzalaPavlínka Filipovská. Štěpánka také pořadala tehdejší černobílé televizní -Hledáme písničky pro děti ve studiu ČsT v Pražském Klicprově divadle na Kobyliském náměstí. Pro rodiče to tehdy nebyl jednoduchý život ale my děti jsme to tak neviděli - ato bylo dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?