Vánoční pohádka

15.57 přesně :-) 19.15 ... do žen a do melounů... :-)

Musím přiznat, že jste mne překvapila. Podle vašich diskuzních příspěvků jsem očekával zcela jinou náturu. Je to moc hezké!

Mně se zaleskly oči, protože jsem od počátku věděla, že to bude ten "druhý soucit", který v jakékoliv podobě vyzní šťastně. Vrabčák nemohl být už nikdy sám, protože Josífkovo přání "o příštím dni" dostalo platnost trvalou. A ještě k 9: 19 v závorce - přijde shora, zapíšu a tím předám, zapomenu - i já jsem jen "průtokový ohřívač"

Kouzelné pohádkové čtení.

Moc hezká pohádka, s hezkým koncem. Tak to má v pohádkách být. Je to přece tak jednoduché! Jen nevím, proč to tak často nejde i v životě.... Víte někdo?

citát se mi líbí, proto jsem ho připojila

děkuji :-) „Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj. — Netrpělivost srdce“ — Stefan Zweig

9.14 - děkuji :-) to je dobře, že vám (i mě) ukápla slzička! Jelikož ten text obejde hlavu a zasáhne rovnou srdce. :-) (Pro pochybovače: nevymýšlím to, jen poctivě zapíšu, co mi naskočí...)

Nevíte proč mi ukápla slzička? Protože je to moc hezká pohádka, a má šťastný konec.