Nerada odcházím odněkud roztrpčená, naštvaná a bez vysvětlení. Myslím, že jsem začínala psát do íčka jako jedna z prvních a je to už hodně let. Ani se mi to nechce spočítat. Psala jsem velice často o sobě, o strastích i slastích posunutého věku, a psala jsem s nadsázkou, a jak říkala vždy Zuzka, s nenapodobitelným humorem. Nikomu jsem neubližovala, nikoho nekritizovala, ani nenapadala.
Články tady bývaly pěkné, upřímné a také ovzduší mezi íčkaři mě moc bavilo. Můžu říci, že jsem pro íčko psala ráda.
Od té doby se ale hodně změnilo. Přišli lidé, kteří si svojí nadřazeností osobují kritizovat a poučovat. Možná, že ti mladší jsou rádi, ale já se ve svém věku opravdu nevyhnu nějakým chybičkám a ani se nebudu učit psát ve Wordu.
Snažila jsem se vždy psát příběhy trochu úsměvné, ale je pravda, že jak se poměry na íčku změnily, napsala jsem několik článků méně úsměvných, ale jak je vidím pravdivě já a jaký je můj názor. Ano, můj život nebyl vždy veselý, a já jsem se ho ale snažila vždy trochu zlehčovat. Na svůj neveselý názor, od pana rádoby nadřazeného spisovatele, jsem se dočkala neomalené kritiky. Možná by měl taky vydat poučení, jak kritiku psát, aby neubližovala. Já nebudu už psát, co se mi nelíbí na psaní pana nadřazeného, protože už to pro mne nemá cenu.
Článků poučných už na íčku přibývá a nemyslím ty články s radou, co mám ve svém věku nosit na sobě. Myslím si ale, že po posledním Literárním koutku č .7, lidé přestanou ostatní zvát na výlety. Jsem zvědavá, kdy se ze psaní článků stane ošklivá nuda a lidé staří jako já s utíkajícími chybami se vůbec budou bát něco napsat .
Asi už jsem opravdu stará a některým věcem možná nerozumím, ale psaní na íčku už mi rozhodně radost nedělá.
Velice si vážím Zuzanky Pivcové a pana Honzy Rašky a těm moc děkuji, že jsem tu mohla být. Všem, které jsem měla ráda a oni to možná vědí, ještě přeji hodně zdraví. Hana Šimková.
P.S.: Jo a kdo chce, může mi opravit chyby, nebo styl mého psaní.
