FEJETON: Požaduji emancipaci fotbalu!

Bezva článek, už jsem se dlouho tak nepobavila. Umíte se skvělým humorem napsat vlastní sebekritiku / to myslím jako mužů všeobecně/. Ty kabelky vám velkomyslně / jako žena/ odpouštím.

S fotbalem jsem žila od malička, otec byl totiž brankář ve vesnickém fotbalovém týmu. Vždycky to skončilo v hospodě a doma opileckým chováním. Od té doby nemám tento sport ráda a naštěstí k němu neinklinuje ani manžel. Fejeton je dobře napsaný, ale tentokrát mě neoslovil.

Opět skvělý nedělní fejeton. Fotbal není mojí parketou, ale po podrobném prostudování autorovy úvodní ilustrace uvažuji o začlenění do diváckého sektoru, ale váhám, zda mezi škrtiče nebo nálevníky. A požaduji na autorovi emancipaci v diváckých řadách!!! Článek považuji za diskriminující! :-))

Skvěle napsané. Ač fotbalu moc nerozumím, prožila jsem s ním celé pohodové manželství. Manžel i syn měli fotbal snad v krvi, já toho využila a všichni byli spokojeni. Kluci byli na fotbale a já měla čas na domácnost a pro sebe. Fotbal byl i nejlevnějším způsobem, jak dobře vychovat mládež a držet ji daleko od cigaret a drog. Takže ať hrají nohama nebo třeba i ušima, ať se staví na hlavu - hlavně že je to baví a v mládí vybijí energii. Co by dnes za to někteří rodiče dali. Ať žije fotbal!

Velmi originální pohled na chlapskou duši, který s autorem rád sdílím. Také se občas rád dívám na fotbal a pochopitelně bych vše, co tam ti mládenci předvádějí, dělal lépe. Akorát mě mrzí, že se na ten, či onen fotbal mohu dívat jen sám. Ve čtení vašich fejetonů se ale určitě polepším.

Mně se dnešní fejeton líbí. A děkuju za něj. :-D

Pěkné čtení :-)) jen mě taky napadlo, že ne každý to tak má..

chléb ä hry a od lidí je pokoj, mají ty správné starosti. Taky bych peníze investované do vrcholového sportu dala tělesně postiženým a jejich rodinám, ti podávají špičkové výkony, o kterých se nám ani nezdá.

Když jste to načal, pane Jaroslave, tak já tomu taky moc nedám, už to je totiž jen výdělečná činnost, ta radost je pryč. A když jsem ve zprávách viděl nějaké záběry, tak to byla nějaká africká liga. Je mi líto ale kde jsou ty časy...

Závidím vám ty kamarády v restauračním zařízení. Ne všude jsou tam ti správní hoši. Moji kamarádi se scházeli v parku. A když občas někdo poznamená:"vás tady dřív bylo, kde jsou všichni", říká můj víceméně jediný kamarád "zaskočim na hřbitov a vezmu sem ty urny"... Tak ti už fandí nahoře. Jo, a my co jsme zbyli, chodíme, aby nám to ještě dlouho vydrželo.