Jitka Caklová
2.12.2021 15:29
Nic proti, chraň Bůh, ale na rozdíl od pana Vrby jím z normálních talířů i bez použití digitální potravinové váhy. Nedělám ze svého mozku blbce a rozhodně nejsem ve svých 72 letech kulatá bába, vystresovaná ze své tloušťky, ani smutná uschlá větev nad hrobem, která si už lehá do postele v šatech do rakve. Pro mě dost divné představy o ženách. Od 23. července, kdy jsem si koupila tachometr, jsem na koloběžce, bez elektrického pohonu ujela 498 km a cítím se skvěle.
Margita Melegova
2.12.2021 15:15
Dodrzuji zakladni dietu, chleb si pecu ze zitne mouky, porce 5-6 dkg i knedliku, hlidam i dalsi sacharidy pokud to jde, sousedi se divi co porad tahame v tasce na koleckach - haldu zeleniny, ta tvori zaklad nasi stravy, housky koupim vyjimecne, polotovary a hotovky vubec. Je dobre ze jste rozvinuli tohle tema, vymena zkusenosti je k nezaplaceni, nastesti nemusim brat ani prasky ani pichat inzulin.
Martin Vrba
2.12.2021 14:50
Diety? Jak na to, vážení přátelé? Tak já taky s něčím pádím do zdejšího poradního mlýna, když už vás dnes Alenka a včera i Renata, tak pěkně načaly: Každý doktor vám řekne, když máte nějakou nemoc, že nesmíte jídlo zanedbávat, protože tělo potřebuje pro boj s nemocí energii. A co je obezita? Nemoc jako každá jiná, a tak ani při obezitě nesmíme tělo viditelně šidit. Musí dostat všechny potřebné živiny. Já jsem zjistil, že v našich krajích je chyba v tom, že my dáváme přílohy (brambory, rýži, knedlíky, těstoviny) v takovém množství, že už ta samotná příloha je objemově více, než by mělo tvořit celé jídlo. Ano – vše je v množství. To přece znáte už i o alkoholu z filmu Limonádový Joe: „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství.“ Musíte to dělat chytře – musíte se k svému mozku chovat tak trochu jako k malému dítěti. Dávky jídla mu snižujte opravdu nepatrně, k tomu účelu si kupte pořádnou digitální potravinovou váhu a přesnou osobní váhu, a za každé dva kilogramy úbytku tělesné hmotnosti se nezapomeňte odměnit nějakou dobrůtkou, kdy tedy vybočíte z programu. U mne to byl větrník a to ještě až po 8km chůze. Později, až získáte nad sebou kontrolu, tak si najednou řeknete, vždyť já se i bez té odměny taky obejdu. Pššš – já vám něco pošeptám: Já stoluji už léta na takovém malém dezertním talířku, který je tedy plný až to z něj padá a moje blbé JÁ si toho dosud nevšimlo. Tehdy – před 25 lety jsem schodil tímto způsobem 16 kg a držím si to. Oči vidí plný talíř a do mozku hlásí – plná dávka – budu krásně k prsknutí zase přežraný.
Základ úspěšnosti všech diet je v tom, že se musí u některých lidí drasticky potlačit jejich chuť k jídlu. Ovšem u některých je to bohužel i to poslední, co je je v tomto slzavém údolí na světě ještě drží – tak bacha na to. Lepší veselá kulatá bába, než smutná uschlá větev nad hrobem, která si už lehá do postele v šatech do rakve. Aby člověk neměl tak velkou chuť k jídlu, tak u mne na to zabírá, více než ty prášky s chromem, sledování pořadů z gastronomie, kde o jídle a lidech kolem kuchyně tak krásně odporně sprostě hovoří pan Zdeněk Pohlreich. A až bude chtít ÍČKO otevřít po jazykovém a literárním koutku i koutek k blití sprosťáren a hrubostí, tak on je tím pravým „ble - ble - lektorem“. Kdyby televize striktně měla vypípávat všechny jeho neslušnosti, tak by to spíše připomínalo Morseovku. Nalaďte si dneska odpoledne Primu a přejdou vás chutě – a začněte inteligentně hubnout - tedy pokud jste estéti. :)
Jitka Caklová
2.12.2021 13:58
Paní Aleno děkuji, pobavila jste mě a to hlavně díky tomu, že vše o čem píšete, už mám za sebou :-). V roce 2007 mě 108 kg živé váhy na 175 cm výšky a strach z mozkové příhody dohnaly na obezitologii. Následné ustavičné sledování všech potřebných parametrů, vážení, měření, přepočítávání kalorií na množství jídla a uběhnuté kilometry, ani po roce neodpovídalo očekávanému výsledku. Našla jsem si dalšího odborníka a souběžně s obezitologií odstartovala další metodu, založenou na pocitech, které mi jídlo a pohyb přináší. Tělo není hloupé a když se mu naučíme a hlavně vydržíme naslouchat, odmění se nám. Hlavní zásada byla a je, nesvádět cokoliv, včetně nemocí na geny, jen proto, že moje maminka byla mnohem tlustší. Z lednice jsem vyřadila umělé tuky, jako Perla, Rama, smažím zásadně na doma vyškvařeném sádle, taková škvarková pomazánka je lahůdka, rohlíky pouze do knedlíků. Postupně jsem z jídelníčku vyřadila všechny nízkotučné mléčné výrobky a nahradila je plnotučnými. Běh jsem vyměnila za mnohem zdravější rychlou chůzi, minimálně 3km denně. Důležité je nevyčítat si občasné prohřešky, jako například sladkosti, když si o ně tělo řekne. Problémy mám jen takové, jaké si sama udělám, tedy pokud si je udělám :-) Poslední cca tři roky mám ustálenou váhu + - 1 kilogram 82 kg. *** "Čemu věnujeme pozornost, to se zhmotňuje." *** a stále platí *** " Z odříkaného bochníku největší krajíc." ♥♥♥
Magda Škodová
2.12.2021 13:58
Chtěla bych reagovat k příspěvku paní Melegové - také jsem diabetik a moje lékařka mi poradila - jednou za měsíc dobrý dortík, větrník apod. a ne každý den několik krajíců chleba, knedlíky... To tělo, přestože je nemocné, cukr potřebuje taky. Této rady se držím a již několik let se "můj cukr" drží v normě (do 5,5).
Zdenka Soukupová
2.12.2021 13:23
Hezký a vtipný popis snahy o zhubnutí. Děkuji Bohu (ač ateista), že se tímhle problémem nemusím zabývat. ☺☺
Alena Vávrová
2.12.2021 13:22
Také jsem se zasmála, díky.
Jana Jurečková
2.12.2021 13:10
Můj recept na hubnutí, který opravdu funguje: Snídaně - ovesná kaše s ovocem a ořechy. Oběd: polévka nebo druhý chod, nikdy obojí. Večeře: bílý řecký jogurt 0 procent tuku. Na cukrárnu můžete myslet, ale ne do ní vstoupit. Přísně zakázáno. Vše je o pevné vůli, to je na tom to nejtěžší.
Blanka Lazarová
2.12.2021 10:57
Ali, vtipné, po ránu se cítím hned líp.
Margita Melegova
2.12.2021 10:26
Rikejte diabetikum, ze sladke nesmi, dobre budu to dodrzovat, nepreziram se prece nejsem cune i to zvire vi kdy ma dost, ale kazdy druhy mesic jdeme na nejlepsi vetrnik na svete, ale ty vycitky ...
Načíst starší příspěvky