Dobrá rada nad zlato
Ilustrační foto: Pixabay

Dobrá rada nad zlato

2. 12. 2021

Sněží. Jako vždy jsem trochu zaspala, ale už mám přezuté auto. Naštěstí z letních na zimní a obráceně ze zimních na letní to jde snadno. Jen nevím, co s tou břišní pneumatikou.

Tu sebou všude tahám asi jako rezervu, typ celoroční univerzál. A pěkně mě štve. Považuji za nespravedlnost, že mozkové i kožní buňky v průběhu života odumírají, ale tukové se mě urputně drží.

Pro představu: mozek tvoří asi 2 % lidské váhy a hmotnost kůže dělá zhruba 7% celkové hmotnosti těla. Stoupla jsem si v koupelně na váhu a nechtějte vědět, kolik procent tuku z mé celkové hmotnosti mi ta potvora ukázala. Jak je to možné? Musím se buď zbavit váhy nebo michelinky. Bohužel váhu vyhodit nemůžu. Dostala jsem jí spolu s kloubní výživou od manžela jako dárek. Takové dárky fakt miluju… Nedá se nic dělat, dojde tedy na nejhorší. Pokusím se zhubnout. Ale jak na to? Ponořila jsem se do internetového samostudia, z něhož vyplynulo, že při hubnutí je důležitý pitný režim a neshazují se kila, ale procenta, a hlavně centimetry v pase. Nejvíce mě nadchnul článek Neztrácejte čas vařením. Nicméně po přečtení dalších, vesměs protichůdných rad typu: Počítejte kalorie, Nepočítejte kalorie, Proč nízký příjem tuků brání hubnutí? Pokud chcete zhubnout, musíte se zbavit tuku, Hubnutí není hladovění, jsem začala být celá zmatená. Ovšem nejvíc mě rozhodil článek: Co se děje s mozkem, když mu chybí tuk:

„Určitě něco strašného,“ pomyslela jsem si, a protože jsem zrovna dostala hlad, zašla jsem do řeznictví a pro jistotu, aby se mi z nedostatku tuku třeba nějak nepřitížilo, jsem si koupila dvacet deka anglické slaniny s krásně křupavou houstičkou a v nejbližším parku na lavičce to zdlábla. Jen co jsem si otřela mastnou pusu a ruce, rozklikla jsem internet znovu. „Šmarjá! To snad ne!“ vyděsila jsem se, když na mě vykoukl titulek: Hlad aktivuje procesy mládnutí, v němž mě jakýsi lifehacker (nebojte se, taky nevím, co to je) zevrubně informoval o tom, že na stravování je údajně důležitý pocit hladu, protože ten pomáhá organismu nastartovat regenerační procesy. A já se tak přežrala. Jídlo mi zhořklo a opravdu se mi docela přitížilo. Rychle jsem vytáhla zrcátko a zkoumala, jestli se mi dokonce neudělaly nějaké nové vrásky. Zatím ne, ale prvotním hladem slibně nastartovaný proces mládnutí jsem určitě přerušila. Sakra. Příště, až budu ve městě, si musím dát něco lehčího a rozhodně se už nesmím tak přejídat. Dám si třeba pizzu.

„Mám tu pizzu rozkrájet na čtyři nebo na osm dílků?“ zeptal se mě druhý den picérník.

„Jenom na čtyři. Osm bych nesnědla, musím se krotit,“ odvětila jsem, spokojená se svou pevnou vůlí.

I pitný režim dodržuji poctivě. Alespoň jeden a půl až dva litry vody denně, ale dočetla jsem se, že u vína mám svou míru znát přesně. Dobrá rada nad zlato, takže se jí držím. Jinak by se mi prý mohlo stát, že vypiju méně. A to bych přeci nechtěla.

fejeton hubnutí životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Votíková
Alenko pobavila jsem se a taky musím říci: jo je to boj. Hlavně boj sám se sebou. Ta pevná vůle je tedy nepevná.
Jitka Caklová
Nic proti, chraň Bůh, ale na rozdíl od pana Vrby jím z normálních talířů i bez použití digitální potravinové váhy. Nedělám ze svého mozku blbce a rozhodně nejsem ve svých 72 letech kulatá bába, vystresovaná ze své tloušťky, ani smutná uschlá větev nad hrobem, která si už lehá do postele v šatech do rakve. Pro mě dost divné představy o ženách. Od 23. července, kdy jsem si koupila tachometr, jsem na koloběžce, bez elektrického pohonu ujela 498 km a cítím se skvěle.
Margita Melegova
Dodrzuji zakladni dietu, chleb si pecu ze zitne mouky, porce 5-6 dkg i knedliku, hlidam i dalsi sacharidy pokud to jde, sousedi se divi co porad tahame v tasce na koleckach - haldu zeleniny, ta tvori zaklad nasi stravy, housky koupim vyjimecne, polotovary a hotovky vubec. Je dobre ze jste rozvinuli tohle tema, vymena zkusenosti je k nezaplaceni, nastesti nemusim brat ani prasky ani pichat inzulin.
Martin Vrba
Diety? Jak na to, vážení přátelé? Tak já taky s něčím pádím do zdejšího poradního mlýna, když už vás dnes Alenka a včera i Renata, tak pěkně načaly: Každý doktor vám řekne, když máte nějakou nemoc, že nesmíte jídlo zanedbávat, protože tělo potřebuje pro boj s nemocí energii. A co je obezita? Nemoc jako každá jiná, a tak ani při obezitě nesmíme tělo viditelně šidit. Musí dostat všechny potřebné živiny. Já jsem zjistil, že v našich krajích je chyba v tom, že my dáváme přílohy (brambory, rýži, knedlíky, těstoviny) v takovém množství, že už ta samotná příloha je objemově více, než by mělo tvořit celé jídlo. Ano – vše je v množství. To přece znáte už i o alkoholu z filmu Limonádový Joe: „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství.“ Musíte to dělat chytře – musíte se k svému mozku chovat tak trochu jako k malému dítěti. Dávky jídla mu snižujte opravdu nepatrně, k tomu účelu si kupte pořádnou digitální potravinovou váhu a přesnou osobní váhu, a za každé dva kilogramy úbytku tělesné hmotnosti se nezapomeňte odměnit nějakou dobrůtkou, kdy tedy vybočíte z programu. U mne to byl větrník a to ještě až po 8km chůze. Později, až získáte nad sebou kontrolu, tak si najednou řeknete, vždyť já se i bez té odměny taky obejdu. Pššš – já vám něco pošeptám: Já stoluji už léta na takovém malém dezertním talířku, který je tedy plný až to z něj padá a moje blbé JÁ si toho dosud nevšimlo. Tehdy – před 25 lety jsem schodil tímto způsobem 16 kg a držím si to. Oči vidí plný talíř a do mozku hlásí – plná dávka – budu krásně k prsknutí zase přežraný. Základ úspěšnosti všech diet je v tom, že se musí u některých lidí drasticky potlačit jejich chuť k jídlu. Ovšem u některých je to bohužel i to poslední, co je je v tomto slzavém údolí na světě ještě drží – tak bacha na to. Lepší veselá kulatá bába, než smutná uschlá větev nad hrobem, která si už lehá do postele v šatech do rakve. Aby člověk neměl tak velkou chuť k jídlu, tak u mne na to zabírá, více než ty prášky s chromem, sledování pořadů z gastronomie, kde o jídle a lidech kolem kuchyně tak krásně odporně sprostě hovoří pan Zdeněk Pohlreich. A až bude chtít ÍČKO otevřít po jazykovém a literárním koutku i koutek k blití sprosťáren a hrubostí, tak on je tím pravým „ble - ble - lektorem“. Kdyby televize striktně měla vypípávat všechny jeho neslušnosti, tak by to spíše připomínalo Morseovku. Nalaďte si dneska odpoledne Primu a přejdou vás chutě – a začněte inteligentně hubnout - tedy pokud jste estéti. :)
Jitka Caklová
Paní Aleno děkuji, pobavila jste mě a to hlavně díky tomu, že vše o čem píšete, už mám za sebou :-). V roce 2007 mě 108 kg živé váhy na 175 cm výšky a strach z mozkové příhody dohnaly na obezitologii. Následné ustavičné sledování všech potřebných parametrů, vážení, měření, přepočítávání kalorií na množství jídla a uběhnuté kilometry, ani po roce neodpovídalo očekávanému výsledku. Našla jsem si dalšího odborníka a souběžně s obezitologií odstartovala další metodu, založenou na pocitech, které mi jídlo a pohyb přináší. Tělo není hloupé a když se mu naučíme a hlavně vydržíme naslouchat, odmění se nám. Hlavní zásada byla a je, nesvádět cokoliv, včetně nemocí na geny, jen proto, že moje maminka byla mnohem tlustší. Z lednice jsem vyřadila umělé tuky, jako Perla, Rama, smažím zásadně na doma vyškvařeném sádle, taková škvarková pomazánka je lahůdka, rohlíky pouze do knedlíků. Postupně jsem z jídelníčku vyřadila všechny nízkotučné mléčné výrobky a nahradila je plnotučnými. Běh jsem vyměnila za mnohem zdravější rychlou chůzi, minimálně 3km denně. Důležité je nevyčítat si občasné prohřešky, jako například sladkosti, když si o ně tělo řekne. Problémy mám jen takové, jaké si sama udělám, tedy pokud si je udělám :-) Poslední cca tři roky mám ustálenou váhu + - 1 kilogram 82 kg. *** "Čemu věnujeme pozornost, to se zhmotňuje." *** a stále platí *** " Z odříkaného bochníku největší krajíc." ♥♥♥
Magda Škodová
Chtěla bych reagovat k příspěvku paní Melegové - také jsem diabetik a moje lékařka mi poradila - jednou za měsíc dobrý dortík, větrník apod. a ne každý den několik krajíců chleba, knedlíky... To tělo, přestože je nemocné, cukr potřebuje taky. Této rady se držím a již několik let se "můj cukr" drží v normě (do 5,5).
Zdenka Soukupová
Hezký a vtipný popis snahy o zhubnutí. Děkuji Bohu (ač ateista), že se tímhle problémem nemusím zabývat. ☺☺
Alena Vávrová
Také jsem se zasmála, díky.
Jana Jurečková
Můj recept na hubnutí, který opravdu funguje: Snídaně - ovesná kaše s ovocem a ořechy. Oběd: polévka nebo druhý chod, nikdy obojí. Večeře: bílý řecký jogurt 0 procent tuku. Na cukrárnu můžete myslet, ale ne do ní vstoupit. Přísně zakázáno. Vše je o pevné vůli, to je na tom to nejtěžší.
Blanka Lazarová
Ali, vtipné, po ránu se cítím hned líp.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.