Jsem přesvědčený, že málokdo uškodil české společnosti více než právě Miloš Zeman a jeho parta. Ohýbání ústavy, jednoznačný příklon Hradu k Rusku a Číně, vyřizování osobních účtů se svými oponenty (ne)jmenování do různých funkcí, podivné zakázky pod režií kancléře, prezidentský mluvčí vyhozený díky svým kvalitám z profesní organizace… Je to smutné a ostudné ohlédnutí za uplynulými roky.
Bizarní divadlo provázelo i poslední týdny, kdy prezidenta dohonily jeho životní styl a choroby. To, co předvádělo jeho okolí zejména v prvních dnech po jeho kolapsu, bylo až k neuvěření. Zejména duo Ovčáček-Mynář působilo, jako kdyby absolvovalo profesní studium v některé z „banánových“ republik.
Vždycky se snažím posuzovat věci z hlediska jejich podstaty a věcně. Musím tedy říct, že se Hrad v posledních dnech částečně poučil. Dokonce mě překvapil snahou jmenovat rychle Petra Fialu premiérem. A když do toho prezidenta Zemana „ulovil“ covid, od své snahy neustoupil. Po konzultacích s hygienou zvolil řešení, které bylo funkční, byť esteticky dosti nestandardní. Ale taková je doba…
A řada těch, kteří předpovídali odsunutí jmenování premiéra na jaro a brali to jako důvod k prodloužení vlády Andreje Babiše, zahltili nejen internet vtipy o prezidentovi v akváriu nebo soudní „kukani“ pro zložince, umělecké performanci a podobně. Místo toho, aby se dotyční zabývali tím podstatným, co při jmenování zaznělo. A to že prezident Zeman si ve svém stavu vyhrazuje právo hovořit s ministry, zda jsou ti praví pro svůj úřad. Jenže vláda je odpovědná sněmovně a za svůj tým je odpovědný premiér.
To je důvod pro debaty, diskuse, kritiku. Ale dělat si srandu z nemocného starce, byť si své játra a mozek zničil celoživotní láskou k alkoholu, je ubohost. Jako člověk zaslouží lítost a soucit.