Ilustrační foto: pixabay.com

Marta - nezvaný host

29. 11. 2021

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 30.11.2021 20:58

Nezvaný host, ale je hezký.

Dana Puchalská 29.11.2021 20:09

Naši přátelé na chalupě také bojovali s nezvanou kunou. Bylo to dobrodružství, neustále měla navrch. Ale po 1 roce se kuna sama rozhodla,že si najde jiný objekt.

Zuzana Pivcová 29.11.2021 18:18

Takového hosta znám, byl u nás na půdě chalupy v jižních Čechách. Ale to už je pár let a byly jsme tam jen na léto, tak nevím, jak to s kuní rodinkou dopadlo.

Daniela Řeřichová 29.11.2021 17:01

To je zapeklitý úkol. Když jsme koupili chalupu, nemohli jsme se zbavit kun, patřících k vedlejšímu objektu. Jsou to chráněná, nádherná zvířátka, mrštná, večer a v noci se ladně procházejí po hřebenu střechy. A rády nechají zlomyslně pozdrav před vstupními dveřmi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá