Když se z nevěsty stane snacha, někdy se změní v potvoru
Ilustrační foto: Ingimage

Když se z nevěsty stane snacha, někdy se změní v potvoru

25. 11. 2021

Za nejčastější původce všeho zla v rodinách bývají označovány tchyně. Jenže v mnoha rodinách je situace taková, že jim snachy zdárně sekundují. Zpravidla je značně obtížné vystopovat, kdo má na neshodách či nenávisti mezi těmito dvěma pozicemi, větší podíl, ale je nesmysl považovat snachy za andílky.

Když syn rodičům představí ženu, kterou si hodlá vzít za manželku, je to pro jeho matku jedna z nejstresovějších životních situací. Potvrdí se jí totiž to, co už delší dobu cítí, a sice, že přestává hrát v životě syna hlavní roli. Zatímco otec zpravidla přistupuje k akci tak, že zhodnotí, zda je dívka hezká či ne a zda se jeví být holkou do nepohody nebo spíše fiflenou, matky více či méně očekávají, že by si s ní měly rozumět, že by jim měla být něčím blízká, sympatická.

Což ženy tuší, takže se v pozici budoucích nevěst obvykle k tchyním chovají mile a vstřícně. Ovšem pozor, to se po svatbě nezřídka mění.

„Když si syn bral Janu, byla jsem ráda. Viděla jsem, že jsou do sebe opravdu zamilovaní a připadala mi jako milá holka. Chovala se ke mně moc hezky, dokonce mě několikrát vyzvala, ať si spolu zajdeme na kávu, na víno, abychom měly čas si samy povídat, poznat se. To mi od ní připadalo jako pěkné gesto a skutečně jsme si spolu vyrazily několikrát do kavárny a do obchodního centra,“ vypráví osmašedesátiletá Karla. Od svatby jejího syna uběhlo pět let a ona čím dál častěji kamarádkám vypráví o trablech, které se snachou má. „Jana je absolutní vládkyní nad jeho životem a on to, trouba, nevnímá. On snad v každé větě říká, co si Jana přeje či nepřeje. Navíc jsem se od společných známých dozvěděla, že Jana tvrdí, že jsem ze syna vychovala mamánka a říká, že je třeba náš vztah trošku rozbít, abych ho nadále neovládala. Copak já ho nějak ovládám? Naopak, vídám ho čím dál méně, protože Jana pro ně dva stále organizuje nějaké návštěvy, výlety a aktivity. Nás navštíví tak jednou za čtvrt roku a naposledy to proběhlo tak, že řekla, že na vysedávání nad štrúdlem nemá čas, což mě dost urazilo,“ líčí Karla.

Podobné potíže prožívá i její kolegyně, které pro změnu snacha odmítá svěřovat dceru. „Je to moje jediná vnučka. Řekla mi, že si maminka nepřeje, aby ke mně chodila. Ptala jsem se proč a ta malá odpověděla, že maminka tvrdí, že jí nemůžu nijak inspirovat a rozvíjet. No já myslela, že mě trefí šlak. Volala jsem snaše, co to má znamenat a ona celkem suše řekla, že je to pravda. Vysvětlila mi, že místo času tráveného se mnou by se vnučka mohla věnovat třeba angličtině nebo nějakému jinému koníčku, který jí bude v životě prospěšnější,“ vypráví.

Pozoruhodné je, že když to řekla synovi, ten jí nevěřil. Prohlásil, že jde o nějaký malicherný spor mezi ženskými, do kterého se nemíní plést.

Výsledkem je, že v mnoha rodinách se napětí mezi snachami a tchyněmi pomalu, postupně zvyšuje, až naroste do obludných rozměrů, které už žádná z nich nedokáže překonat. Zpravidla ani nechtějí.

„Jenže právě zpracování zahořklosti ze situací, kdy se žena cítila být zranění, odmítnutá, ponížená a nedoceněná je třeba zpracovat. Je nutné tyto emoce vyhojit,“ říká psycholog Pavel Rataj, který se mimo jiné zabývá právě vztahy mezi snachami a tchyněmi. Podobně jako mnozí další psychologové potvrzuje, že poněkud krátkozraké svalovat vinu za neshody v rodinách na tchyně, jak bývá zvykem.

Na jednom internetovém diskusním fóru před časem vznikla diskuse pod názvem Proč my snachy tolik nenávidíme své tchyně. Ženy tam popisovaly, jak silně jim lezou tchyně na nervy a mnohé líčily i to, jak naopak ony jim pořádně znepříjemňují život. Padaly výrazy „nenávidím ji“, „je hnusná“ a podobně. Ano, tak se vyjadřují ženy, které třeba ještě nedávno byly křehkými nevěstami oslovujícími budoucí tchyní láskyplně a mile.

Sympatické na této diskusi bylo akorát to, že ji jedna z účasnit zakončila takto: „Tak začínám přemýšlet nad tím, jaká já vlastně jednou budu tchyně, jestli mě moje snacha bude nenávidět a psát tu o mně. Zapřemýšlejme nd tím, jaké tchyně budou z nás.“

Smutné je, že když se žena dostane do pozice tchyně, kterou její snacha nenávidí, málokdo jí to věří. Společnost je nastavená tak, že spíše straní mladé mamince, která si stěžuje, že tchyně dává jejím dětem nezdravá jídla, než zkušené zralé ženě, která vysloví názor, že se jí výchova vnoučátek nezdá ideální. Zkrátka, od tchyní se očekává, že budou mlčet, do ničeho se neplést, maximálně ihned přiběhnou pohlídat vnoučátka, když budou vyzvány. Ale co se očekává od snach? O tom se vlastně nemluví.

psychika rodina
Hodnocení:
(4.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
12.39 :-) - ale máte vkus! to je fakt
Danka Rotyková
Byla jsem snachou a ještě nejsem tchýní. Moc ráda bych se dočkala jak snachy, tak i vnoučat, ale .... ne za každou cenu.
Granda Nekonata
Jsem tchýně. A byla jsem snacha. Takže: mladým nic nekomentuji, neradím, neorganizuji atd.
Granda Nekonata
12:34 souhlasím
Eva Kopecká
Neumím posoudit, jak kvalitní jsem byla snacha. Je fakt, že jsem doma i na zahradě udělala první poslední. Když to srovnám s dcerou i snachou. Na druhou stranu, kam jsem to dopracovala. K rozvodu. Takže snad život ženské není o tom, aby se pro rodinu uštvala. Což se mi téměř povedlo. Vnouče jsem si užila. Dcera mi ho ráda dávala, aby si oddychla. Mně děti babičky pravidelně nehlídaly. Tchýně si je brala, jak uznala ona. Když měla chuť a čas, hlídala. A to ať se mi to hodilo nebo ne. Ode mě se čekalo, že se v tu dobu budu věnovat domácnosti. Uvědomuji si, že bydlet sama je úžasné a ty roky po rozvodu si vysloveně užívám. Vnuka jsem hlídala často, nabyla ráda, mladí taky. Je to pryč, už je velký. Myslím, že staří příliš přikládají vztahům váhu. Mně je úplně jedno, kolikrát je vidím, ani nestojím o to, za každou cenu vědět, co dělají, kam jedou, abych se taky vecpala. A není to o tom, že bych je neměla ráda. Tcháni s námi všude chtěli, často k nám chodili, my k nim, byla jsem nešťastná, protože jsme měli nulový rodinný a partnerský život. Jsem sama doma spokojená, nikoho u sebe nedržím a ty děti se ke mně pořád táhnou. Bydlíme hodně blízko, takže hlavně holka sem zaskočí. Kolikrát řeknu, ty jsi tady zase? No a prostě o tom to je, nemontovat se nikomu do života a mít svůj vlastní. Já ho mám, i když jsem sama. Mám plno aktivit, už jsem musela ubrat, plno plánů i do důchodu, a ty svoje děti neřeším, když přijdou pro radu, většinou moje první je, že nevím, zda se poradily s partnery. Já za nimi taky neběhám, co si mám nebo nemám koupit atd. A bydlet bych s nimi nechtěla. I tak.... těch pár zdí mezi námi mi zajišťuje permanentní pohotovost,kdo kdy za mnou s čím přitáhne...
Josef Borecký
Kdyby tady byla taková co tchýně na obrázku ?... To je můj TYP ;)
Daniela Řeřichová
Vztahy se musí pěstovat, vždy jde o dobrou vůli na obou stranách. Syn si vzal o jedenáct let starší paní s dospívající dcerou, narodilo se jim společné dítě. Rozvedli se, ale my se dál se snachou stýkáme, respektujeme se.
Josef Borecký
No jo říkám jen, achtyženy...
Vlasta Ledlová
Omlouvám se, ale já bych v dnešní polarizované době raději četla článek o tom, jak spolu mohou dvě ženy vycházet a ne je škatulkovat na hodná x zlá a spekulovat o tom, kdo za to může.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.