Jak jsem se celý život snažila něco se naučit, a nepodařilo se

Asi se s vaším článkem ztotožní více čtenářů. S manželem jsme fotili Flexaretou, vyvolávali, ustalovali, zvětšovali, tónovali v noci v uzamčené koupelně. Co se týká němčiny, měla jsem to jednodušší, neboť bratr žil od roku 1968 v Německu, a já jsem se chtěla domluvit s příbuznými. Moje vnoučata se od mateřinky učí anglicky, na filmy se dívají jen v originále. Přidali si k tomu ještě španělštinu a vnučka japonštinu a čínštinu. Já už v tomto oboru budu navždy chronický začátečník. Ale nedělám si z toho těžkou hlavu, baví mě se vzdělávat v různých oblastech a zkoušet nové věci a díky tomu poznávám další aktivní lidi.

Kdysi dávno jsem se domluvil v několika řečech, sice bídně, ale domluvil. Nejlépe mi šla chorvatština. Když mě v roce 1968 chytli Rusové s letáky, mluvil jsem v té hrůze jako rodilý Rus. Ale čas běží a z hlavy se to pomalu vypařuje. Každý umíme něco, neboť průběh života se na nás podepsal i pozitivně. Když se ale chce, tak jde skoro vše. Hezký článek.

Také si občas rekapituluji, co jsem zvládla a co ne. Teď se zabývám hlavně tím, co mě baví. Angličtina teď v pozdním věku patří k mým zálibám, věnuji se jí mnohem více než dřive za celý život. Mám k tomu docela motivaci - mladší kolegy v kurzu, spřátelenou rodinu v Anglii a ráda si pouštím i filmy v angličtině (ovšem s českými titulky), abych slyšela mluvené slovo. Ze své zkušenosti mohu doporučit ke studiu angličtiny Landigo (posílají denně lekce do mailu) a/nebo Duolingo. Lze najít na internetu. Obojí je v základní verzi zdarma a člověk si může postupovat svým tempem.

Těch věčných začátečníků, ohledně němčiny, je více. Nejste v to sama. Talent pro psaní ale máte, to nelze přehlédnout.