Protože už nebude platit, že senior rovná se mlčící stařeček, kterému stačí vejminek a lavička pod jabloní.
Když se mluví o tom, že počet lidí ve vysokém věku, bude každý rok přibývat, zpravidla jsou dotyční popisováni jako nudná masa stejně smýšlejících osob se stejnými potížemi, nemocemi a potřebami. Skutečnost je taková, že mluvíme o lidech, z nichž mnozí po roce 1989 vybudovali kariéry, založili firmy, cestovali, učili se jazyky, studovali univerzity třetího věku, žili aktivně.
„Stárnutí populace vede k tomu, že se zvyšuje a bude se zvyšovat počet lidí v nejvyšších věkových skupinách, osmdesátníků a starších. Bude mezi nimi hodně lidí, kteří budou mít daleko větší nároky na kvalitu péče, než jsme dosud u této věkové kategorie byli zvyklí,“ říká jedna z největších českých odbornic na problémy spojené se stárnutím, gerontoložka Iva Holmerová. „Někdy je tendence považovat lidi určitého věku za stejnou masu lidí, ale ani lidé, kterým je nad osmdesát, jsou nemocní a potřebují pomoc, nejsou všichni stejní. Jsou rozdílní stejně jako jsou rozdílní lidé ve věku třicet nebo čtyřicet let,“ uvedla.
Člověk, který podnikal, cestoval a vzdělával se, sice zestárne a může se stát, že se jeho zdravotní stav zhorší tak, že bude odkázán na pomoc druhých, ale protože byl zvyklý na určitý životní standard, nespokojí se s tím, že mu vystresovaná, unavená pečovatelka položí na stolek krajíc včerejšího chleba a polévku v plastové misce, což je nyní v mnoha domovech seniorů naprosto běžné. Tady je konkrétní příklad, že tato situace se už začíná projevovat. Vypráví pětapadesátiletý muž, jehož otec se před časem dostal do domova seniorů: „Táta je vážně nemocný, sám do domova chtěl. Nebylo snadné získat tam místo, když se to podařilo, byl volný jen pokoj společný s dalším pánem. Táta se rozhodl, že to bere a bude čekat, až se uvolní nějaký jednolůžkový. Jeho spolubydlící je fajn. Je to hodně starý muž, který žil v pohraničí a za války musel narukovat do německé armády. Došel s ní až do Ruska, pak měl po osvobození doma potíže, protože byl považován za kolaboranta. Pak ho komunisté navíc odsoudili v politickém procesu a byl ve vězení. Měl moc těžký život. Je pokorný, skromný a v domově je spokojen. Chutná mu tam, pochvaluje si, že je tam teplo. Můj tatínek žil jinak, příjemně. Byl zvyklý mít v práci vedoucí pozici, pak podnikal, máma mu dělala perfektní servis, měli dost peněz, cestovali, dobře jedli. Jídlo v domově seniorů mu připadá otřesné, zařízení pokoje taky, vyžaduje za to, že tam nechává celý důchod plus velké příspěvky na péči, mnohem lepší servis. Je náročnější a já se mu nedivím. Prostě má jinou životní zkušenost, jiné představy, jiné nároky.“
Skupina odborníků na problematiku stárnutí populace zpracovala zprávu nazvanou Transformation of the Future od Agegin, která mimo jiné upozorňuje na to, že generace, která bude časem tvořit početnou skupinu velmi starých seniorů, je jiná, než bývali hodně staří lidé v minulosti. „V Evropě a řadě jiných míst světa lidé žijí déle, než kdy dříve. To jim otevírá mimořádné možnosti. Mohou mít delší naplňují životní dráhu, nové vhledy, nové perspektivy. Oni se jich nevzdají jen proto, že zestárnou a onemocní,“ uvedl profesor Jean- Pierre Michel, předseda pracovní skupiny, která zprávu pro evropské politiky zpracovala.
Na personál, který bude pečovat o staré nemocné lidi, budou zřejmě kladeny čím dál větší nároky. Dříve osazenstvo domovů pro seniory tvořili lidé zvyklí na tvrdou práci, mnozí prožili válečné útrapy, byli zvyklí žít skromně a po letech prožitých v komunismu rovněž byli zvyklí neprotestovat, neupozorňovat na sebe. Generace lidí, kteří velkou část života prožili v demokracii, bude ve vysokém věku jiná. Méně skromná, méně zakřiknutá.
Může to však být příležitost pro lidi a firmy, které budou chtít nabídnout lepší služby, lepší výrobky právě určené pro lidi vysokého věku. V jednom z domovů seniorů nedávno došlo k poměrně bizarní situaci. Nemocná klientka ve věku přes osmdesát, se zeptala pečovatelek, proč dostává stále bílé pečivo. Byla zvyklá si doma kupovat cereální výrobky, ve vysokém věku se stravovala zdravě, podle moderních trendů. Protože nemá příbuzné, hledala cestu, jak zařídit, aby se k ní takové pečivo dostalo i do domova seniorů. Ptala se, jakým způsobem by si ho mohla objednat, připlatit za ně, chtěla se poradit. Pečovatelky se divily. Jedna z nich řekla: „Proboha, copak takové staré ženské už není jedno jakou dostane housku?“
Stáří a nemoc znamenají, že člověk je donucen změnit život, postrádat spoustu věcí a činností, které mu dělaly radost. Ale neznamená to, že se musí vzdát i toho, co by mu radost mohlo dělat nadále.
„Stárnutí populace by nemělo být viděno jen černě. V tuto chvíli nikdo není schopný říct, jestli méně lidí v produktivním věku bude úplně špatně nebo částečně dobře, protože jsou tady trendy jako je automatizace a méně pracovních míst. Možná, že to, co nás dříve děsí, budeme za třicet let vidět jinak. Důležité je ne to, kolik bude ve společnosti seniorů, ale jak kvalitní naše společnost v té době bude,“ řekl demograf Tomáš Kučera.
Už nyní vzniká řada soukromých projektů, které si kladou za cíl nabídnout lidem vysokého věku příjemné bydlení a kvalitní služby. Možná, že právě v tomto segmentu vznikne řada nových pracovních pozic, příležitostí k podnikání. Jisté je, že lidé, kterým je nyní přes šedesát, se až budou hodně staří a nemocní, nenechají odbýt dva dny starým rohlíkem.