"Babi, proč v tom kalendáři není nějaká tvoje fotka," zavolala mi vnučka poté, co jsem jí poslala odkaz na íčkařský kalendář pro rok 2022 sestavený z fotografií čtenářů portálu i60. "Protože to jsou hezčí a kvalitnější fotky vybrané ze sekce Foto dne, kam jsem toho moc neposlala. A protože jich na výběr je několik stovek, ne-li tisíců. A musíš uznat, že ty zařazené představují skvostný výběr," vysvětlila jsem jí.
Kalendář pro rok 2022 bude úchvatný:
https://www.i60.cz/clanek/detail/29373/kalendar-na-rok-2022-jake-fotografie-v-nem-tentokrat-budou
Aby člověk zachytil ten správný okamžik okem objektivu, na to musí mít talent. A trpělivost čekat na ten správný moment. A chuť vydat se brzy ráno z teplého domova, kdy ještě mráz zalézá za nehty, vyběhnout na kopec nebo sejít do údolí, aby uviděl tu správnou mlhu, mlžný opar nebo rudé svítání. A odhodlání potit se ve vedru s nadějí, že se vzduch začne třepetat či jasnou oblohu zahltí černá mračna. Na toulkách po lukách, v lesích a hájích, na hrázi rybníků nebo v uličkách měst a městeček ten, kdo se umí koukat, uloví nádherné obrázky. Jak pravil Vincent van Gogh: „Pokud skutečně milujete přírodu, najdete krásu ve všem.“ Třeba i v listu jen si tak líně povalujícím na hladině obyčejné kaluže. Potvrdil by to i Albert Einstein: „Radost vidět a rozumět, to je nejkrásnější dar přírody.“
Lucerna v Letenské ulici v Praze.
Do komentáře k jednomu psanému příspěvku na "íčku", který doprovázely nádherné fotografie z přírody, jsem si povzdechla. Když totiž já vyjdu na louku či do lesa, čtyřnohá zvířata přede mnou utečou, ptáci uletí, motýli sklopí křídla, brouci zalezou do děr. Takže zachytím zajícovo pozadí, datlovu nohu bez těla, myší kožíšek bez hlavičky. Ale abych nekřivdila všem zvířatům. Nejenže se přede mnou neschovávají, naopak, moji společnost vyhledávají. Komáři a klíšťata. Moudrou květenu podezírám, že kdyby měla nohy, také by se někam vytratila. Ještě že staletá dubiska mají hluboké kořeny. Někdy si myslím, že šustěním listů se mi vysmívají, nebo se dokonce za mými zády chechtají, jak mě zase příroda doběhla. Jenže na mě si jen tak někdo nepřijde, mám totiž na mysli Aristotelovu myšlenku: „Ve všech věcech přírody existuje cosi nádherného.“ Tak když už mi nějaký skřítek ve fotoaparátu komolí obrázky, tak se alespoň dívám. A kochám se vší tou krásou, kterou kolem sebe vidím. Jon Muir, americký přírodovědec a spisovatel, by moji myšlenku potvrdil: „Při každé procházce přírodou člověk obdrží mnohem víc, než hledá.“ A německý spisovatel Eckhart Tolle by mu určitě sekundoval: „Vše v přírodě - každá květina, každý strom a každé zvíře nás může mnohému naučit.“
Jenom o tom fotografování se nezmiňují. A nic to nevysvětluje, jak to, že na mých fotkách věžičkám kostelů chybí špička, nebo zajímavá stavba se objevila jaksi bez podkrovních oken.
U Kostelce nad Labem
Rok má jen dvanáct měsíců, a s tak vysokým počtem amatérských fotografů je to prostě a jednoduše pidiobjem pro všechny fotky, které se nahromadí. Já se vždy těším na fotogalerie i obrázky k různým článkům, protože fotky, ty mě nikdy, opravdu nikdy neomrzí. Musím se virtuálně poradit s Albertem Einsteinem: „Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš.“ Takže se zase vydám do lesů, k vodám, na stráně i do měst, zase se špatně postavím nebo propásnu to správné světlo. A jako inspiraci si prohlédnu nejen kalendář 2022, ale i další nádherné fotografie mých kolegyň a kolegů íčkařů. Díky všem za ně. A z těch mých? Přemýšlím, že si vytvořím kalendář pro vlastní potěšení. A pro potěšení mé milované vnučky.
Věnováno všem, jejichž fotografie se do kalendáře nedostaly.