Nerudní řidiči autobusů aneb doma je doma
FOTO: Alena Velková

Nerudní řidiči autobusů aneb doma je doma

10. 11. 2021

Ráda cestuji, ale nerada řídím. Proto jsem kdysi při dojíždění do práce občas využívala i meziměstský autobus. Nebylo to špatné spojení. Bus jel každou půlhodinu.

Pokud jsem přišla včas, získala jsem i místo k sezení a za necelou hodinku jsem pohodlně dorazila do cíle. Bez stresu z řízení. Bez zodpovědnosti. Nicméně zodpovědná jsem přece jen za něco byla. Musela jsem mít peníze na jízdenku připravené přesně. Řidiči totiž nikdy nemají drobné a nesnášejí, když musí vracet na větší bankovky. Placení kartou byla tehdy ještě utopie.

Co čert nechtěl, jednou se stalo, že jsem měla jen dvoustovku. Stoupla jsem si do fronty a doufala, že řidič do té doby, než nastoupím, bude mít dost drobných. Jenže přede mnou stál mladý muž a ten měl rovnou pětistovku. A pak to začalo. Platí takové nepsané pravidlo, že pokud řidič není dobře naložený, tak patří k obvyklému koloritu, že svoji nelibost projevuje tykáním:

„Nemáš menší?“

„Nemám,“ pokrčil mladík rameny.

Řidič zafuněl, zrudnul a naběhly mu žíly na čele. Začal vracet nazpět. Při tom na něm bylo vidět, jak nevýslovně trpí, když se loučí s drobnými, jako kdyby byly jeho vlastní.

„Ježiš, už jsem na řadě,“ začala jsem se potit a celá bledá jsem mu třesoucí se rukou podala moji dvoustovku.

„Vy si všichni myslíte, že ty peníze s*ru, co?“

Aniž by čekal až něco vykoktám, povídá: „P*ča, další!“ a nechal mě jet bez lístku.

Připadala jsem si trochu jako na Balkáně. Při jedné mé cestě do Srbska jsem v Bělehradě nastupovala do autobusu a měla jsem jen jakousi bankovku nevelké nominální hodnoty. Řidič mi také položil záludnou otázku, zda nemám drobné. Po mé záporné odpovědi zafuněl, zrudnul a naběhly mu žíly na čele. Udělal neopakovatelné gesto, nadechl se a vychrlil na mě:

„U p*čku materi, idi dalje!“ a zase jsem jela zadarmo.

Naproti tomu cestování po Japonsku je zážitkem zcela opačným a těžko popsatelným. Korektní, úslužní řidiči bez emocí, zato v uniformě a v bílých rukavičkách, mají drobné vždy. A tykání? To by raději spáchali harakiri...

Ale abych nám, Východoevropanům, nekřivdila, musím říct, že v Evropě jsou problémy s drobnými leckde. I v Holandsku. V posledních letech tam hodně cestuji za dcerou, takže mohu srovnávat. I zde jsem se jednoho dne dostala nečekaně do situace, kdy jsem musela jet autobusem. Místní řidiči sice také požadují přesné jízdné, ale u nich se už dá naštěstí platit kartou. Bohužel mladý řidič v tom mém neměl nazpět na pětieurovku a kartový terminál nefungoval. Proto se mě i on zeptal na drobné. Orosilo se mi čelo. S hrůzou v očích, že mě vyhodí ven a mě uletí letadlo, jsem se mu omluvila. A pak to přišlo. Se zářivým úsměvem a s lehkou úklonou mi pokynul abych postoupila dále do vozu a anglicky pravil:

„Dnes máte šťastný den madam, nemusíte platit jízdenku!“

No není to nuda? Zlatý náš Balkán. Prostě doma je doma.

cestování Podzimní soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislava Mikendova
Já jsem se zase v rámci dnešních technologií setkala s jiným fenoménem .Nastoupíte v Ostravě do příměstského autobusu,sdělíte cílovou stanici,kterou řidič natypuje do svého terminálu. Vy přiložíte kartu a částka se odečte z hodnoty vaší karty,ale běda,když správně nezaslechnete řidičův pokyn,že už kartu můžete přiložit. Byť to nejsou vulgární výrazy, je reakce řidiče pro člověka nepříjemná ,peskuje vás jak malé dítě. Reaguji tím,že řeknu : "Jste velmi milý člověk" a postoupím dále do vozu.
Soňa Prachfeldová
Ach jo to jsou nemilé příhody, jak čtu u příspěvků, ale tento příspěvek podaný humorně mě rozesmál a za to moc děkuji paní Aleno. /Vylepšilo mi to špatné zážitky v probdělé noci/
Zdenka Jírová
Po městě jezdím často MHD. Dost řidičů i řidiček si pamatuji. Každý je jiný, některý se usměje a pozdraví, na některém je vidět, že asi nedostal ráno od ženy snídani, tak na pozdrav ani neodpoví. Jezdila u nás jedna řidička. ta byla zase velmi nedůvěřivá. Mám důchodcovskou kartu, ale ona chtěla slyšet přesné zapípání při kontrole, jinak jsem musela přiložit kartu znovu. Teď jezdí taková miJá paní, ta se usmívá a zdraví, už si mne i pamatuje. Vím, že to není lehká práce zodpovídat o tolik lidí, ale vadilo mi, když se stará paní - ne místní- slušně optala, zda jedou na její stranu a naštvaný řidič ji vůbec neodpověděl. Stačilo říct jen ano nebo ne. I to bylo pro něho moc. Jak psával Karel Čapek: Lidi jsou různí...a já přidávám a blbí a pitomí.
Jana Šenbergerová
Autobusem jezdíme často. Platíme přesnou částku, kterou si na cestování šetříme z nákupů v obchodě. Máte zajímavé zážitky. Jeden ošklivý jsme zažili v Brně. Při návratu z dovolené v cizině nás velmi nerudně zpražil řidič dálkového autobusu, protože jsme neměli ani jízdenku, ani místenku koupenou dopředu "někde". Velmi nevybíravým způsobem nás vykázal z autobusu. Naštěstí to bylo blízko nádraží a ještě jsme stihli vlak, který měl přípoj do našich končin. Nezbylo nám nic jiného, než počkat si na něj na ošklivém a špinavém nádraží. Jsem zvědavá, jak bude vypadat to nové.
Alena Tollarová
Je to asi 14 dní, co jsem stála na zastávce na předměstí krajského města. Nepočítala jsem s tím, že pojedu autobusem a neměla dopředu koupenou jízdenku. Měla jsem hotové peníze. Jenže penězi se v tom autobusu asi platit nedá. Řidič mě svezl zadarmo a vůbec nebyl nerudný.
Antonín Nebuželský
Omlouvám se za ty čárky. Žádná sláva.
Antonín Nebuželský
Mohl bych zkopírovat první odstavec paní Lenky. Běžně nejezdím, leda k doktorovi do polikliniky do Ústí, tam člověk nezaparkuje. Tak mám předem připravený lístek. Jinak mám jako každý vzpomínky na doby mládí, kdy jsem používal veřejnou dopravu. A je to jako všude, podle toho kterého člověka.
Lenka Kočandrlová
Busem jedu tak 1x za několik měsíců,MHD. Mám vždy předem koupený lístek,tak žádný problém. Za mlada jsem jezdila na chalupu,tehdy jely autobusy mnohokrát denně,i v sobotu a v neděli.Tuhle jsem náhodou nahlédla do jízdního řádu "našeho" busu a nevěřila svým očím: dnes nejede v so a ne NIC! Vzpomínám na tehdejší řidiče,které jsme znali jménem,třeba Milan - rychlík,který jezdil jako o závod,nebo Kapalín - starší pán méně oblíbený, a další.Průvodčí si pamatuji,i přívěsy za autobusy,které se za jízdy do zatáčky divně nakláněly....
Alena Vávrová
Nejela jsem autobusem hodně dlouho, ale včera už mě před zpáteční cestou domů z města při té představě nohy stávkovaly. A náhodou autobus sm. k nám stál ve stanici. Odbavení dopadlo nad očekávání ;-)) a můj výstup na konci města nepřejel (jako posledně jiný řidič), i když tam nikdo nenastupoval.
Zdenka Soukupová
Moc se mi líbí, jak i podle řidičů autobusu se dá poznat mentalita národa. To by mě nikdy nenapadlo. A dost jsem se nasmála, i když Aleně asi moc do smíchu nebylo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.